Každý to zná, den na houby...
Nic se nestíhá, práce hromady, potkáváme jen "bručouny", žádná pozitivní věc...
Nebo je to všechno jinak? Že jenom neumíme najít na každém dni něco dobré?
Třeba dneska ...jéje, prší, to zas bude den...napadne spoustu lidí, včetně mě.
Ale možná by stačilo, kouknout na to jinak, prší, aby mohlo zase přijít slunce,
tráva byla ještě zelenější, květy na stromech ještě bělejší, kytky barevnější...
Když je mi ouvej, hlavně po těžkém dni v práci,
když večer stojím na autobus a dívám se do oken největší nemocnice v kraji...
Myslím na ty zástupy lidí uvnitř, co myslely,
že se jim dějí taky největší křivdy na světě do doby,
než skončily za těmito okny...
Myslím na ně...
a najednou je můj den světlejší a mé problémy nicotné.
 |
| zdroj: Google |
Tak se snažím co to jde, abych si z každého dne,
i když není zrovna zalitý sluncem, našla aspoň kus toho lepšího.
Protože, ač se to zprvu nezdá, zase ten špatný den skončí,
aby mohl přijít ten lepší, kdy se staré problémy budou zdát malicherné...
A navíc, stejně jako vše dobré, i to špatné jednou musí skončit...
Tak at těch těžkých dní máme v životě co nejméně
a případně utečou co nejrychleji...
 |
| zdroj: Google |
Naprosty souhlas, preju Ti totez:-). M.
OdpovědětVymazatDěkuji za zastavení a milý komentář.Měj se krásně,jarně.H
VymazatMám to Hani také tak v sobě nastavené. Když prší, tak mne to jen mrzí, že nemohu jít pracovat na zahradu, ale vím že vláha je potřebná. Když se ocitnu ve velkém městě, nechápu proč všichni ti lidi tolik pospíchají, proč se všichni tolik mračí ? TEn spěch nás všechny tolik omezuje od těch krásných možností. Kam až chceme jako lidstvo doběhnout? Na konec prázdna ...
OdpovědětVymazatHezky jsem se u tebe zamyslela Hani.
Ála
Alenko,škoda je,že si neumíme vážit obyčejných věcí a víc vychutnat jen prostě že jsme a žijeme zdraví...Krásné dny H.
Vymazat