Zámeckou paní ...

já chtěla jsem se vždycky stát, nebo alespoň provázet na zámku,

 když už si rodiče našli jiné povolání než kastelán ...

Bohužel se mi žádný z tajných snů nesplnil, tak se alespoň ráda na zámky vracím.

Už jako batole jsem s našima zkoukla spoustu našich "skvostů" po celých Čechách.

Miluji ale poznámku mojí mamky, když jsme se já- už jako dospělá,
 na nějaký zámek společně vydali 

a měla jsem radost, že je to zase úplně nová zkušenost.

 Ona mě vždy horlivě přesvědčovala, že tady už jsem ale byla a všechno viděla.
- miluji poznámku: "ty si to nepamatuješ?"

Skutečnost, že to bylo ještě v dobách "pravěku", kdy mě vezli na kočárku

 a já se více zajímala o to, co mi dají do ruky k snědku, mi vždy taktně zamlčela :o).

    

Nezajímají mě ale paradoxně data ani jména majitelů. 

Nepamatuji si moc z výkladů, ale mám ráda ty dokonalé stavby, 

které dýchají po staletích zvláštní atmosférou, kterou můžu vychutnat nejvíc v tomto období,

 kdy je všude ticho, prázdno, jen já a staletí...

 

  

Opravdu si myslím, že si nejvíce vychutnám atmosféru dob dávno minulých právě v době,

 kdy většina zámků je zamčená a všude je pusto a prázdno.

A když je k tomu příznivé světlo, je moje spokojenost z fajn výletu dokonalá.

Nejinak tomu bylo dnes, kdy jsme se vydali na nedaleký zámek v Náměšti.

Byli jsme tam úplně sami a bylo tam božsky...

- tak, jak jen na opuštěném zámku může být ...