Domácí máslíčko ...

Před časem jsem zahlédla kdesi na netu tip,

jak udělat doma máslo.

Protože cena té pravé kostky v obchodě za poslední dobu zdražila do astronomických výšin,

rozhodla jsem se pro pokus...

Nadchla mě jednoduchost,

ztratit jsem mohla jen peníze za dvě šlehačky...

Naštěstí se- pokus- omyl nekonal

a asi po 5-10 minutách šlehání ponorným mixerem, jsem měla máslovou hmotu.

Slila jsem oddělenou syrovátku 

a namočenou rukou jsem jen uhladila hrudku másla.

Ze dvou šlehaček jsme rázem měla 220 g másla jako sen...

Je malinko sice chuťově jiné, možná navíc ještě jemnější než to kupované,
ale nám chutná moc...

Takže jestli máte rádi chuť másla, zkuste si vyrobit třeba tohle domácí, jako já ...

Čekání na slunce ...

Potřebovala jsem před dlouhou třídenní směnou načerpat energii ...

Bohužel sluníčko už pár dní chybí,

takže jsme se musela spokojit jen s černobílým lesem.

Stačily necelé dvě hodiny a myslím, že ten třídenní skleníkový efekt dám ...

Mám ráda stromy a pařezy, je skvělé, jak je každý úplně jiný...

A dokonce jsem našla i jeden, kde se schovala houbička, houba.

Možná, by to mohla být i hlíva a jako bonus- je dokonce mražená ...

Zkoušet ji ale nebudu, ale nechám jako sváču třeba veverkám ...

A protože kdo si počká, ten se dočká ...

Tak se mi sluníčko aspoň na pár sekund ukázalo ... 

Sice málo, ale já jsem spokojená.

Když si člověk něco moc přeje a navíc oči upírá k nebi ...

Tak se občas i nebe slituje :o)...

 

Dnes tedy černobíle, zimně, ale i tak mě zase les nezklamal ...

Dobrá chvíle ...

V posledním týdnu přišla ke mně a k nám domů dokonce několikrát...

Třeba hned v úterý, když děti donesly zase po půl roce ohodnocení svého školního snažení...

A zase, jako vloni, i všechny roky před tím, pořád stejně, dvojitě...

Jen já jsem zase pyšnější o kus víc za to, 

jaký kus cesty zase ušly a o to víc, 

že jen sami svou snahou, si tento výsledek vysloužily...

  Každoročně za "odměnu" jezdíme za vysvědčení na večeři, 

tradice, kterou z pochopitelných důvodů nikdo měnit nechce...

Nejinak tomu bylo tentokrát.

Pár let už jezdíme jenom do jedné restaurace-

je to jak jinak- Dobrá chvíle ...

 Když jsme tam tak seděli a já se na ně dívala,

jak jsou zase větší, blíž k dospělosti... 

Vzpomínala jsem v duchu, kolikrát jsme už takto seděli, jak to neskutečně uběhlo...

Ten čas, kdy jsme je poprvé vedli do školky, pak do školy...

Moc rychle ten čas letí..

Proto je fajn, když těch dobrých chvil přichází co nejvíc,

i když jsou vlastně úplně obyčejné...

Třeba jako dneska, když jsme společně stavěli sněhuláka...

 

  Nebo když po letech mohly stavět znovu iglú...

Vlastně se nic nezměnilo, bylo to jako kdysi,

jen ty nohy jim už ven čouhají nějak moc...

Dobrá chvíle -

může být vlastně cokoliv, co nás napadne,

třeba i sněhové srdce podané v rukavicích,

co pamatují ještě čas, kdy jsem o dětech jen snila...

Najděme si proto každý den aspoň jednu dobrou chvíli,

kterou stojí za to, si alespoň na chvíli zapamatovat...

     ❤