Buchty, nejen pro Honzu ...

Zkrátka pro všechny milovníky těch klasických,

vůbec ne dietních, buchet kynutých...

Je to klasika, kterou všichni znají.

Znají, ale ne všichni umí,

nebo se vůbec o ně ze strachu nepokusí...

Vyrostla jsem v rodině, kde se buchty, moučníky, prostě cokoliv sladkého

dělalo na každý víkend.

Nepamatuju si, že bychom jako děti neměly na neděli  něco dobrého v troubě na plechu.

Proto i každá návštěva si u nás vždycky přišla na své.

Moje mamka je za ty roky učiněná "sběračka receptů".

Stejně jako já, tuhle její zálibu opisovat, vystřihovat a zkoušet vyzkoušené,

jistojistě po ní podědila.

Příznivci zdravé stravy a dietáři by z nás určitě radost neměli, 

ale když ta "buchta ke kafi" je taková lahoda
a navíc klasika je klasika ...

Receptů na kynuté buchty máme taky na kuchařku,

ale tenhle je roky prověřený a povede se vždycky na 100%.

Díky sádlu, jsou buchty pořád měkké a pokud je ubráníte, jsou fajn i třetí den :o).

Takže opět rychle, stručně, jednoduše...

Kynuté buchty

250 ml mléka

3 lžíce cukru

30g kvasnic

2 žloutky

1 vanilkový cukr

110g sádla
citrovová kůra
1/2 kg hladké mouky

sůl

Mléko nechat přihřát, dovnitř lžíci cukru a rozdrobit kvasnice.

Pořádně rozkvedlat - nechat vykynout

Tip:Uvnitř kvásku nechávám kovovou lžičku, nevím, ale prý pak kvasnice rychleji vzejdou :o)...

Žloutky rozmícháme se zbytkem cukru, nalijeme rozpuštěné sádlo, vanilkový cukr, citr. kůru

Přidáme mouku, sůl a přilijeme vykynulý kvásek.

Zpracujeme těsto, které je hladké a nelepí se.

Nechat vykynout asi hodinku.

Pak vyválet dva válečky, nakrájet stejné kousky
/- tím odpadne lžičkou odebírat a pak teprve dělat placičky/.

 Dovnitř tvaroh se žloutkem+ s cukrem / rozinky/
nebo povidlí+ skořice+ cukr+rum nebo mák+cukr+ trochu mléka,marmeláda, nutela...
jak kdo má rád.

Uzavřít, zakulatit, dávat spojem dolů na pečící papír vedle sebe. 
Potřít dokola a shora ještě trochu sádlem.

Nechat ještě asi 15 min pod utěrkou a pak péct na 170 st asi 30 minut.

Toť vše....

Vím, že to není nic moderního, převratného, žádné raw ani cool,
Přesto se pečou staletí a snad ještě pár let budou.
Spoustě lidí pořád chutnají,
takže i Honza z pohádky by je do ranečku do světa určitě ještě bral....

Jestli zkusíte, ať chutnají jako nám...

Slunce, mráz, sníh a led ...

Ticho a klid,

jen já a cesta...

Kdykoliv, v kterékoliv roční době,

vždycky po ní půjdu ze všech cest nejraději...

Tady jsem vyrostla, tady jsem doma, tady to mám nejraději ...

Zvu vás zase se mnou...

  

Až k hájence, ve které bydlím v mých snech ...

  

Až k potoku, kde letošní zima vytvořila ledové bloky...

  

A jsme u konce...

Děkuji, že jste došli se mnou zase až sem ...

Čaj o páté i po páté, ale v zimě ...

Nevím, čím to je, ale čaj piju zásadně a pouze v zimě.

Stejně tak červená jablka z naší zahrady mi chutnají nejvíc taky v tuhle dobu.

Letos o to víc, protože ta letošní zima, je vážně ta pravá- studená, mrazivá, bílá ...

Ale zpátky k čaji...

Možná jsem dlouho nenašla čaj, který by chutnal celé naší rodině bez rozdílu.

Nejsme žádní čajoví experti, takže chci kupovat čaje dostupné a ideálně aby nestály balík...

Náhodou jsme si našli před pár lety firmu Sonnentor,

kde mmj. čaje, přesně pro naši chuť umí vyprodukovat.

Je to skvělý tip i na rodinný výlet, kde se můžete podívat, kde tahle voňavá dobrota vzniká...

Přece jenom Čejkovice máme ale malinko z ruky, proto je fajn, 

když teď jde tyhle čaje očichat, ochutnat a vybrat ve voňavém obchůdku i v námi dostupném Brně.

Naše volba na poslední zimy je proto jasná...

Navíc i krabička umí zahřát, když kouknete na tyhle roztomilé obrázky...

A kde nejlépe zvěčnit tuhle čajovou parádu, než letos stylově- na sněhu ...

Takže ať už jste na sněhu, doma, v práci, ať je jaro, léto, podzim, zima,

ať je pět, nebo vlastně kdykoliv,

ať je vám vždycky dobře.

Ať vás vždycky má co zahřát, ať už je to čaj, nebo něco jiného...

Přesně, jak se píše na tomto adventním čaji...