Další zastávkou na našem dvoudenním pálavském výletě byl Mikulov.
Není nic hezčího, než když si v létě přivstanete,
i když to vzhledem k předešlé noci strávené v autě byla spíš nutnost ...
V rámci rozcvičení strnulých zad naše první kroky v Mikulově vedly vzhůru směr Svatý kopeček,
právě když slunce začalo pomalu probouzet vylidněné ulice.
Měli jsme štěstí, my tam byli úplně sami, tam, kde jinak je v létě procesí lidí
a vyfotit cokoliv bez davu je téměř nemožné.
Tak nám byl dopřán klid, ticho, modrá obloha a bílí beránci a my dva...
Krása ...
Chvilku posedět, zapřemýšlet a vychutnat si obyčejné minuty právě tady a teď ...
K fajnovému ránu patří i fajnové kafíčko, takže bylo jasné,
kam vedla naše cesta na náměstí...
Připadali jsme si jako o pravé dovolené- žádný spěch, vymazat hlavu, jenom sedět a nemuset nic...
Pak už jen vedle na zámek, tedy do zahrad,
nelákaly nás ani zástupy čekající u pokladny na prohlídky,
ani strohá data ...
A co by to bylo za letní den, kdyby nebyl u vody, takže směr lom,
který se stal populární díky chytání sumce Žižky- ve Vinařích.
Kam se hrabe televize, to se musí vidět a hlavně na vlastní tělo zažít.
Navíc, když máte štěstí a aspoň na chvíli je tam málo lidí- paráda.
Průzračná voda, vápencové skály a tyrkysová hladina, kterou znám jen z cest přes moře.
I když jsme krom pár kaprů taky žádného sumce neviděli,
užili jsme si fajn den a poznali profláknutou Pálavu zase jinak.
Takže za mě není nutné zákonitě jet nebo letět stovky kilometrů,
i u nás můžete mít modré nebe nad hlavou třeba i se srdcem z mraků
a načerpáte chuť do dalších všedních dní vlastně kdekoliv,
pokud budete jen trošku chtít ...
Krásné letní dny ...