Zpátky v žití ...

Slíbila jsem sobě i vám všem, kteří sem chodí pravidelně,

kteří u mě stáli v mysli jako strážní andělé,

nebo je ke mně nenáhoda jenom zavála,

že až budu moct, až mi páni doktoři od největšího trápení pomůžou,

že se sem vrátím...

Jsem zpět, sice jen na chvilku,

protože i obyčejné ťukání písmenek je zatím práce dost veliká,

ale jsem...

Bolavá a s břichem jako jehelníček, ale věřím, že teď už bude jen a jen lépe...

Díky skvělému a profesionálnímu nasazení řady doktorů

a dokonalému opatrování sestřiček,

je můj návrat skoro jednodušší, než jsem myslela...

Chtěla bych vzdát hold všem, se kterými se tady setkávám,

všem skvělým a usměvavým lidem jedné nevelké nemocnice...

Tady víc, než kde jinde, si člověk uvědomí, jak moc pomůže úsměv, milé slovo,

pochopení, snaha pomoct...
Že úspěch vlastně každé práce je povětšinou jen a jen o lidech...

Když práci má někdo jako poslání...

Je to přidaná hodnota tomu,

co si tady člověk má čas uvědomit...

Když se vám váš venkovní svět smrskne najednou na jednu postel

a maličký stolek na pár drobností,

jste vděčni za svoji schopnost pousmání i v bolesti

a stálý úsměv cizího člověka, který i po desáté k vám v noci přijde 

a má o vás starost...

Že v nemocniční posteli odkázaní na znalosti jiných,

jsme si všichni rovni...

Že tady, v tom malém světě za zdmi uprostřed skutečného žití,

je důležité vážně jen pár věcí

a přání všech tady jsou v mžiku smrsknutá do jednoho...

Tady si vážně člověk uvědomí, že toho k životu vlastně ani moc nepotřebuje.

Že se zbytečně obklopujeme hromadou věcí a čekáme na to "až"

a skutečné "teď " nám mnohdy uniká...

Že tenhle miniaturní a specifický nemocniční svět je vlastně i světem, 

kde člověk ve svém životním kalupu zastaví

a najednou nikam nemusí a ani nemůže, neřeší čas ani datum,

jen věří v to, že bude zase dobře..

Tady jsem si taky uvědomila, kolik fajn lidiček kolem sebe mám

a touhle bolavou cestou kráčí se mnou

a jsem jim za to neskonale vděčná.

Navíc mám s sebou i prvotřídního hlídače mé dcery, který vždycky všechny její bolesti zahnal,

takže léčení jde jako po másle...

 Navíc mám u sebe ještě jednu knížku,

kterou jsem si záměrně objednala až budu ležet tady...

Je skvělá, jak jsem doufala,
pohladila mě, když jsem to potřebovala,

je plná pozitivních myšlenek a víry v to,

že pokud chcete a budete si správně přát,

všechno na světě se vám může splnit...

A že stojí za to se naučit být i jen obyčejně vděčni za to, že jsme teď a tady,
i když nám třeba není právě jupí...

A tak i já si přeju,

pro sebe i pro všechny, co teď mají cokoliv bolavého

na duši nebo na těle-

aby všechny bolesti zmizely a my si mohli užívat naplno žití,

protože každý den stojí za to prožít, ne přežít a věřit,

 že po každé bolesti musí přijít zase šťastné a zdravé dny...

❤