motto: Žij okamžikem, protože ta chvíle kterou prožíváš, se už nikdy nedá zopakovat...

neděle 2. února 2020

Splněný sen ...


Když jsem přemýšlela nad obrázky,
ze kterých budu vybírat doprovod pro tento příspěvek,
nad každým z nich mi naběhlo slovo- sen...
Každý z nás o něčem sníme,
každý z nás má sny jiné,
každý z nás má touhu,
aby se alespoň občas nějaký jeho sen splnil...





Přemýšlím nad tím,
že stejně jako každý člověk je úplně jiný,
tak i sny každého z nás jsou jiné,
jinak možná splnitelné,
závislé na stovce okolností,
sny, co si můžeme splnit úplně sami
a pak jsou ty,
co se stanou skutečností,
když vám je splní někdo úplně jiný
a ty jsou pak pro mě v životě asi úplně nejvíc...



Dnes vás tedy vezmu do jednoho takového svého splněného snu,
do snu, co se stal skutečností,
aniž bych o něm mluvila, prosila nahlas...
Vezmu vás na místo,
kde se zastavil čas dávno,
na místo,
které je krom přírody a ticha pro mě jednou velkou srdeční záležitostí.




"Tož teda vítajte"ve skanzenu v Rožnově pod Radhoštěm...





Kdo sem ke mě chodí často,
kdo se mnou prošel už kus cesty ví,
že dřevěné chaloupky rozeseté po kopcích jsou právě jedním z mým snů,
jednou z mých srdečních záležitostí,
kterou mám nyní čerstvě prožitou v sobě...




Slovem doprovázet tuhle staletou krásu asi nejde,
nejlepší je někdy jenom mlčet
a sen, který vám někdo promění ve skutečnost,
do sebe prostě jenom s vděčností  zapsat, navždycky...



Když jsme úplně sami procházeli místy,
kde se čas vážně zastavil,
mockrát mi slova došla,
mockrát jsme jen v tichu stála a děkovala,
za možnost tady stát právě dnes...





Mockrát jsem se jen dotýkala mlčky starého dřeva,
mockrát jsem prstem malovala kolečko na orosené tabulky malých okýnek,
abych mohla být v čase,
kdy všechno bylo jinak než dnes...




Kdy lidé měli sny úplně jiné,
kdy život byl milionkrát těžší než máme dnes,
ale možná si leckdo vážil víc drobných hezkých maličkostí, co se jim i v těžkostech děly
a hlavně za spoustu třeba obyčejných věcí byli tisíckrát víc vděční,
než my dnes...




Skanzeny mám ráda, mám k nim zvláštní vztah,
cítím tu vždycky takové vnitřní teplo
a kdo ví,
snad jsem v téhle době možná kdysi i žila...








Moc lidí mi dokonce řeklo,
že se možná ani nehodím do dnešní doby...



Tak možná mají pravdu,
možná v lecčems jsem krapet jiná,
možná jsem se jen naučila vážit si maličkostí,
možná jsem vděčná za sny a představy které se mi plní,
třeba jako právě být zase na tomto dokonalém místě znovu,
po letech, ale určitě v pravou dobu...





Když se sny stávají skutečností,
tak i všechny předpovědi občas vyjdou jinak,
třeba jako počasí se nakonec umoudří
a slunce vyjde přesně v okamžik,
kdy si to moc přejete.





Aby osvítilo všechno hezké,
co má pohladit,
co má být viděno...
Každý detail,
který by právě bez slunce třeba nevynikl...





A tak když jsem tam stála
a všechnu tuhle viděnou krásu vsávala do sebe,
uvědomila jsem si zase,










že člověku se možná nedějí všechny věci přesně v okamžiku kdy si je přeje,
ale určitě přesně v čase, kdy je potřebuje...





A že občas si musíme všichni projít špatnými, mnohdy hodně bolestivými časy,
určitě právě v okamžiku,
kdy se máme možná posunout jinam...





Kdy si máme uvědomit důležité,
kdy je třeba čas zase snít,
nebo sny svoje, nebo sny těch kolem nás na kterých nám záleží,
jednoduše měnit ve skutečnost...





Všichni ten dar máme,
dar snít,
dar vnímat
dar si přát
a třeba i nevyřčený sen někomu splnit...



A pak stačí s vděčností všechno splněné přijmout
a poděkovat za tu možnost...



Děkuji vám všem, kteří jste mým splněným snem měli chuť projít se mnou
a snad i odpusťte více obrázků,
ale některé sny jsou prostě dlouhé
a vybrat to podstatné z nich, dá občas taky pořádnou práci...


Nežádej, aby se ti věci děly tak, jak chceš,
ale přej si, ať se dějí přesně tak, jak se dějí
a bude ti v životě dobře...



11 komentářů:

  1. Hani, moc pěkný výlet za pamětníky minulých časů. Mám taky skanzeny a stavby v nich moc ráda. V Rožnově jsem ještě nebyla, ale ráda bych. A tys tam byla v čase možná pošmourném (i když sluníčko nakonec vykouklo), ale díky tomu klidnějším, kdy si člověk všechno líp užije...
    Pěkné dny

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Stání, tak to jsem ráda, že jsem tě tam mohla vzít a třeba jednou tuhle krásu uvidíš na vlastní oči. Já tam byla po letech taky v pravý čas...

      Vymazat
  2. Hani, tak to je opravdu nádherný sen. A splněný. Já mám úplně stejný, ale ještě na ten správný okamžik čeká. Také miluji skanzeny, ta stará stavení, ve kterých se žilo úplně jinak než dnes. Někdy bych si tu dobu chtěla na pár dní zažít, ale vím, že to nebylo jednoduché.
    Krásné fotky i krásné psaní. Děkuji za prohlídku místa, kam se snad jednou také podívám.
    Přeji pohodový týden. D.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dáši, jsem taky moc ráda, že jsi se tam mohla se mnou projít i když jen takto. Věřím, že i tobě se sny splní, protože vím, že si určitě přeješ správně ;-).

      Vymazat
    2. Hani, ani jsem netušila, že se mi sen splní v téměř stejném období jako Tobě, jen o pár let později. Koukám znovu na Tvé fotky a vím, kudy jsi šla. Mám radost, že se i mně tento sen podařilo splnit.
      Přeji všem, ať se jim jejich sny plní. :o) D.

      Vymazat
  3. Haničko, to je nádhera! Moc ti to splnění přeji! Já jsem v Rožnově ještě nebyla, snad se mi to taky jednou poštěstí. Skanzeny pro mě mají velké kouzlo, tenhle je skutečně nádherný!
    Nádherné fotky!
    Měj hezký den, Helena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Helenko, jsem ráda za další doprovod a ještě na takovém krásném místě. Byla jsem šťastná, že jsem tam mohla zase neočekávaně po letech stát a tak si tu touhu tam být, změnit ve skutečnost...

      Vymazat
  4. Nebyla jsem tam. Tvoje fotky i povídání mne hladily po duši. Mám ráda staré chaloupky, mám ráda staré časy.
    Takže díky moc!
    Hanka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hani, jsem ráda, že tenhle skanzen oslovil i tebe. Děkuji za chuť tam se mnou být...

      Vymazat
  5. Toto místo jsem navštívila před mnoha lety jako dítě. Pokud je člověk mladý, nevyzrálý, má to " za odměnu ".
    Necítila jsem potřebu to nějak zvlášť prožívat, k čemu staré, omšelé boudy.
    Dnes ověnčená zkušeností, životem, dívám se na obrázky a usmívám se. Asi bych si to místo nyní vychutnala jinak.
    Krásné fotky plné atmosféry, ta se jmelím vede.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Simi, máš pravdu, že na pochopení určitých věcí v životě prostě chce někdy spoustu let, odžít kus života...
      O to víc mám radost, že jsi po letech měla chuť se se mnou vrátit na stejné místo a vidět jinak.
      Měj se moc hezky a ať je únor co nejpohodovější, pokud to půjde.

      Vymazat

Děkuji moc za váš čas a chuť, přidat mi sem i pár řádků ...