motto: Žij okamžikem, protože ta chvíle kterou prožíváš, se už nikdy nedá zopakovat...

čtvrtek 28. září 2017

Sbírat nebo fotit ...

Po dlouhé době jsem díky dokonalému počasí ve svém volnu, řešila pro mě dilema...
Kam nejlépe, když předpověď počasí byla konečně slunečná,
všude šly zvěsti o plných lesích hub, konečně po pár letech 
a k tomu jsem ještě chtěla zachytit slunečné září.
No, rozpůlit se, by bylo asi ideální,
ale nejlepší varianta se mi zdála nakonec jít na houby a foťák na krk...



Jako bonus navíc bylo ještě pár hodin v lese s mými rodiči...
A tak i když oni spíš sbírali,
já hlavně fotila...




Měla jsem ale štěstí, že tentokrát to nebylo o hledání,
ale spíš o vybírání, těch nejhezčích kousků,
protože různých hub bylo, jako když naseje...





No, není to krása, co kousek, to unikát...




  

Sice pravé hřiby ne,
ale třeba"babek", těch byl plný les, jen si vybrat ...




A těch muchomůrek, jako v pohádce...



Mám je po jedné, 


ve skupině, 



v houfu,


i s modelkou...


Prostě tuhle nebezpečnou červenou krásku má moje oko rádo...


A i když se možná zdá, že jsem spíš koukala do hledáčku,
zvládala jsem mezi tím i plnit košík, úplnými krasavci...


Takže mezi zaostřováním a focením šišek,


jsem nakonec i já měla košík plný
a vyrovnala jsem se i těm, kteří neměli žádnou zátěž na krku...


A jako bonus ještě jeden " Hrdobec", asi...

Já teď všude venku hledám srdce...a nacházím, většinou až když přestanu hledat...
Všimli jste si někdy, že on nese na zádech srdce?
No není krásný?


A co vy? Chtěli jste? Byli jste? Jíte nebo jenom milujete sbírat, jako já?


středa 27. září 2017

Když se řekne lázně ...

Na rozdíl asi od většiny lidí u nás,
 co si asi představí ty nejznámější - v západních Čechách,
já myslím na jiné, od nás i nejbližší- Luhačovice...



Byli jsme zde už několikrát, ale vzhledem k tomu,
že od té doby uběhlo už pár let
a navíc, když jsme se vraceli z Nebe,
byli "Luhačky" na dosah,
volba trasy zpáteční cesty byla tedy jasná...


A tak jsem se po letech, opět ocitla v jiném světě...
Taky máte pocit, že v těchto městech snad nežijí obyčejní lidé?
Že čas se tady vždycky zpomalí, nikdo, ani vy, nikam nespěcháte ?
Mám ráda tuhle atmosféru, kterou nepokazí ani déšť...



 Prošli jsme známými ulicemi,
a k naší radosti jsme zjistili, že lázeňské domy jsou stále opečovávané a krásné...


Snad jako v dobách, 
kdy takováto spousta známých osobností je obdivovala jako dneska my...



Je skvělé, že žádný pan architekt za ty roky nedostal žádný šílený nápad,
jak je příliš "vylepšit" a tak jsou pořád stejné, krásné, jedinečné...









Stejně jako chuť teplých oplatků, která je prostě božská
a roky neměnná...



U okénka jsme zavzpomínali na to, když jsme zde byli poprvé,
když tehdy náš dvouletý kudrnáč křičel už z dálky na stejném místě:
"ještě poším ty kuatý pacatý"...





Ještě jsem musela zkontrolovat osazenstvo místního toku



a taky kolonádu 



a samozřejmě fontánu




a taky kytky a zaznamenat bohužel letos už naposled na tomhle místě
typický luhačovický džbánek...
Někomu zřejmě vadí, že je desítky let stále tady, na stejném místě,
proto bude jinde a kdo ví, jestli vůbec někde, škoda...



Naštěstí pramen Vincentky přenést nejde,
takže ten snad zůstane navždycky symbolem tohoto výjimečného města...












x