Splněný sen ...

Když jsem přemýšlela nad obrázky,

ze kterých budu vybírat doprovod pro tento příspěvek,

nad každým z nich mi naběhlo slovo- sen...

Každý z nás o něčem sníme,

každý z nás má sny jiné,

každý z nás má touhu,

aby se alespoň občas nějaký jeho sen splnil...

Přemýšlím nad tím,

že stejně jako každý člověk je úplně jiný,

tak i sny každého z nás jsou jiné,

jinak možná splnitelné,

závislé na stovce okolností,

sny, co si můžeme splnit úplně sami

a pak jsou ty,

co se stanou skutečností,

když vám je splní někdo úplně jiný

a ty jsou pak pro mě v životě asi úplně nejvíc...

Dnes vás tedy vezmu do jednoho takového svého splněného snu,

do snu, co se stal skutečností,

aniž bych o něm mluvila, prosila nahlas...

Vezmu vás na místo,

kde se zastavil čas dávno,

na místo,
které je krom přírody a ticha pro mě jednou velkou srdeční záležitostí.

"Tož teda vítajte"ve skanzenu v Rožnově pod Radhoštěm...

Kdo sem ke mě chodí často,

kdo se mnou prošel už kus cesty ví,

že dřevěné chaloupky rozeseté po kopcích jsou právě jedním z mým snů,

jednou z mých srdečních záležitostí,
kterou mám nyní čerstvě prožitou v sobě...

Slovem doprovázet tuhle staletou krásu asi nejde,

nejlepší je někdy jenom mlčet

a sen, který vám někdo promění ve skutečnost,

do sebe prostě jenom s vděčností  zapsat, navždycky...

Když jsme úplně sami procházeli místy,

kde se čas vážně zastavil,

mockrát mi slova došla,
mockrát jsme jen v tichu stála a děkovala,
za možnost tady stát právě dnes...

Mockrát jsem se jen dotýkala mlčky starého dřeva,

mockrát jsem prstem malovala kolečko na orosené tabulky malých okýnek,

abych mohla být v čase,

kdy všechno bylo jinak než dnes...

Kdy lidé měli sny úplně jiné,

kdy život byl milionkrát těžší než máme dnes,

ale možná si leckdo vážil víc drobných hezkých maličkostí, co se jim i v těžkostech děly

a hlavně za spoustu třeba obyčejných věcí byli tisíckrát víc vděční,

než my dnes...

Skanzeny mám ráda, mám k nim zvláštní vztah,
cítím tu vždycky takové vnitřní teplo

a kdo ví,

snad jsem v téhle době možná kdysi i žila...

Moc lidí mi dokonce řeklo,

že se možná ani nehodím do dnešní doby...

Tak možná mají pravdu,

možná v lecčems jsem krapet jiná,

možná jsem se jen naučila vážit si maličkostí,

možná jsem vděčná za sny a představy které se mi plní,

třeba jako právě být zase na tomto dokonalém místě znovu,
po letech, ale určitě v pravou dobu...





Když se sny stávají skutečností,
tak i všechny předpovědi občas vyjdou jinak,
třeba jako počasí se nakonec umoudří
a slunce vyjde přesně v okamžik,
kdy si to moc přejete.





Aby osvítilo všechno hezké,
co má pohladit,
co má být viděno...
Každý detail,
který by právě bez slunce třeba nevynikl...





A tak když jsem tam stála
a všechnu tuhle viděnou krásu vsávala do sebe,
uvědomila jsem si zase,










že člověku se možná nedějí všechny věci přesně v okamžiku kdy si je přeje,
ale určitě přesně v čase, kdy je potřebuje...





A že občas si musíme všichni projít špatnými, mnohdy hodně bolestivými časy,
určitě právě v okamžiku,
kdy se máme možná posunout jinam...





Kdy si máme uvědomit důležité,
kdy je třeba čas zase snít,
nebo sny svoje, nebo sny těch kolem nás na kterých nám záleží,
jednoduše měnit ve skutečnost...





Všichni ten dar máme,
dar snít,
dar vnímat
dar si přát
a třeba i nevyřčený sen někomu splnit...



A pak stačí s vděčností všechno splněné přijmout
a poděkovat za tu možnost...



Děkuji vám všem, kteří jste mým splněným snem měli chuť projít se mnou
a snad i odpusťte více obrázků,
ale některé sny jsou prostě dlouhé
a vybrat to podstatné z nich, dá občas taky pořádnou práci...


Nežádej, aby se ti věci děly tak, jak chceš,
ale přej si, ať se dějí přesně tak, jak se dějí
a bude ti v životě dobře...

❤