Dnes vás vezmu zase do ticha,
kousek dál od nás,
dovolím si jen výjimečně malinko popojet.
Takže Toulavky na nohy, nasadit přes úsměv doplněk
a vzhůru polní cestou směr výjimečné místo...
Touhle cestou, letos bohužel prašnější než kdy jindy,
se hned po pár krocích ocitáte v nekonečném ráji,
kde krom skřivana vysoko nad polem a sluncem nad hlavou,
zase máte možnost být úplně sami a můžete obdivovat zase po roce,
všechnu tu jarní výjimečnost...
všechnu tu jarní výjimečnost...
Modré nebe nad hlavou a slunce, co pálí už několikátý den jako o závod,
člověk by málem zapomněl, v jakém omezení teď žijeme,
co strachů a obav všichni máme...
Snad i proto nám to slunce pomáhá,
za mě tedy dokonale,
hned se všechno zdá snazší.
Myslím, že jsem si zvykla za poslední roky dost věcí brát jinak,
radovat se z maličkostí
a i když je občas hodně těžce, hledám opakovaně pomoc tam,
kde ji může najít každý,
co chce vidět, zaznamenat...
Tak i tady, jsem si na chvíli sedla, pod možná poslední borovice,
které i tady ve stovkách mizí
a hledala lepší myšlenky, než beznaděj ze sucha a občas zmaru kolem...
Zvedla jsem oči k nebi a zaposlouchala se...
Krom skřivánka, co se třepetal skoro na dosah,
poslouchala jsem jedinečné lupání...
Už jste někdy v tuhle dobu sedli pod borovici a poslouchali praskot šišek,
co se rozvíjí teplem?
Ne?
Zkuste to, zavřete oči a poslouchejte...je to neskutečná paráda...
Takže už jste zažili, nasáli ten zvuk
Na tomhle místě, uprostřed pastvin,
schované mezi hájem dokonalých bříz a posledními odolávajícími borovicemi,
se ukrývají na vyhřátých kopečících-
Ano, tyhle modro- fialové krásky byly tentokrát mým cílem.
Bohužel těch rozkvetlých už tady na mě čekala jen hrstka,
ale tahle kytička je výjimečná i když jí už barvy opadaly...
A když přes ni kouknete na slunce,
bylo to vlastně včas.
Protože když tyhle krásky jsou v rozkvětu,
vyhledává je tady spousta lidí,
ale letos jsem měla tady být přesně pro tyhle okamžiky,
Když jsem tam tak klečela a byla na dosah té přirozené přírodní kráse,
uvědomila jsem si, že jsem tady letos vlastně úplně včas,
Že jsem na tom s tou přírodou vlastně podobně já a určitě i dost lidí kolem mě,
že i když je občas dost těžké nepodléhat smutku a obavám,
vždycky máme možnost volby,
abychom to nevzdali, abychom věřili...
Stejně jako všechno živé na tomhle výjimečném místě,
zkouší, odolává, jako vloni, jako před léty...
A tak i my si máme teď možná víc než kdy jindy uvědomit,
že máme zase možnost věřit, nevzdávat se,
přizpůsobit se nebo změnit zaběhnuté,
snad být víc pokorní, vděční, vnímavější a skromnější
a pak snad bude zase všechno lepší,
a snad časem i jinak v pořádku...
Děkuji vám všem, kteří jste se měli chuť se mnou zatoulat jarními cestami,
kterým nevadily boty od prachu
a opálené čelo od slunce...
Snad jste zjistili jako já,
že jsme nepřišli pozdě,
ale právě v pravý čas...
Bude dobře, až přírodě přestaneme poroučet
a začneme jí konečně poslouchat...
Snad jste zjistili jako já,
že jsme nepřišli pozdě,
ale právě v pravý čas...
Bude dobře, až přírodě přestaneme poroučet
a začneme jí konečně poslouchat...
❤
Haní, kvetoucí krása se u nás teprve chystá. O to radostněji jsem se s tebou pokochala.
OdpovědětVymazatPukání šišek je přenádherný zvuk .o)
Máme se od přírody hodně, hodně co učit. Stačí přitom tak málo - vnímat, otevřít srdce a chtít... a příroda nám to nezištně a bezpodmínečně poskytne.
Bude zase dobře.
K.
Kačenko, přesně jak píšeš. Na chvíli se zastavit, chtít a vnímat...
VymazatHani, ráda jsem se s tebou prošla - ostatně jako vždycky. Příroda je mconá čarodějka - umí pohladit, potěšit i utěšit, připravit nevídaná představení i jen obyčejně neobyčejné střípky krásy. Stačí se jen koukat. A to ty umíš :)
OdpovědětVymazatMěj se krásně
Stáni a já jsem ráda, že jsi měla chuť zase se mnou jít. Užij si tyhle výjimečné dny co nejvíce v klidu.
VymazatPříroda zoufale volá po vodě, je to patrné i z těch prašných cest. Chtělo by to déšť, jemný, vydatný.
OdpovědětVymazatVše by se více a přirozeněji zazelenalo.
Koupila jsem si svůj první koniklec a když se tak dívám, nebude ani poslední.
Příjemná toulání, Hani.
Simi, moje myšlenky o zoufalém nedostatku vody by jistě vydaly na román. Nezbývá než doufat další pomoc z húry ;).
VymazatDržím palce, aby se koniklecům v té tvé botanické oáze líbilo.
Hani, krásně jsi to napsala i nafotila. Sluníčko opravdu pomáhá vidět vše krásněji a snad už i krásněji zase bude. Dnes jsem poprvé vyjela na kole kolem řeky a těch lidí, ... ale ne plná stezka, tak akorát, ale bylo to úžasné vytržení z této zvláštní doby, kterou trávím jen doma. Trnkové keře u nás moc nevídám, kdo ví, jestli vůbec někdy. A stejně tak i koniklece ve volné přírodě jsem naživo ještě neviděla. Adi si ho budu muset koupit do záhonu. :o)
OdpovědětVymazatHani, měj pohodové Velikonoce. D.
Dáši, tohle vidím jako jedno z pozitivních věcí, které nám tahle zvláštní doba přinesla. Víc lidí si váží obyčejných věcí a má radost třeba z vyjížďky kousek od domu.
VymazatTam ať ty další dny máte pořád co nejvíc v pohodě.
Haničko, děkuji za tu krásu a přeji pohodový den, Helena
OdpovědětVymazatHelenko a já děkuji moc za tvůj doprovod a milá slova.
VymazatMěj se moc dobře a užívej jarní slunečné dny.
Jarní cesty by potřebovaly trochu ze shora pokropit))))
OdpovědětVymazatPraskání šišek znám moc dobře....mám borovici před ložnicí....a v tichu je to parádní relax.
Chlupaté krásky jsou nádherné.
Přeji poklidnou mysl a hezký sváteční víkend třeba zase v přírodě. Eva
Evi, přesně tak...ta voda, ach ta voda,jak moc chybí... důležité je věřit, že i ta přijde v pravý čas.
VymazatDěkuji za chuť se mnou zase jít a užívejte co nejlépe tyhle dny i u vás.