Dneska vám budu psát během jednoho z nejlepších zvuků na světě.
Venku totiž konečně prší
a já se vracím o nějaký den zpět,
kdy jsem po nějakém čase obula svoje Toulavky a zase hned ráno vyrazila.
Vydala jsem se jen kousek od nás do míst, kde jsem ale nikdy nešla,
zase cestou polní,
se skřivanem nad hlavou...
Venku totiž konečně prší
a já se vracím o nějaký den zpět,
kdy jsem po nějakém čase obula svoje Toulavky a zase hned ráno vyrazila.
Vydala jsem se jen kousek od nás do míst, kde jsem ale nikdy nešla,
zase cestou polní,
se skřivanem nad hlavou...
Chtěla jsem zase do ticha,
ale hlavně vidět rozkvetlé trnky podél cest
a nejzelenější zelenou, která se dá vidět jenom teď,
vidět jaro v té nejkrásnější podobě.
vidět jaro v té nejkrásnější podobě.
Hned na začátku byla moje zastávka u tohoto dokonalého,
u nás říkáme "kadlátkového", sadu...
Tahle zdánlivě jednoduchost bílých květů mě nikdy nepřestane fascinovat.
Už jste se někdy podívali pořádně?
Jak jsou ty lístky dokonale jemné a souměrné
a desítky tyčinek se žlutými špendlíky na koncích...
Je těžké pak pro mě, neprostát tam pod nimi celý den.
Dívala bych se na tyhle bílé krásky dlouho
a když slunce pomůže a zavřu i oči a vnímám jen tu vůni a bzukot včel a čmeláků,
tak si k odchodu pak musím vždycky vyloženě zavelet...
Sešla jsem z polí a dostala se až k stařičkému třešňovému sadu.
Vždycky, když tyhle památky starých časů vidím, přemýšlím,
kdo je tady sázel a v jaké době?
Vzpomněla jsem si, jak jsem před pár lety hledala taky staré třešňové stromy
a našla je právě když nakvétaly...
A pak jsem už konečně sešla až k prvnímu potoku
a podél něj jsem procházela dál právě se probouzejícím jarním lesem...
To byla krása
a ten koncert nad hlavou a pořád zurčení vody.
Nejlepší relax na světě...
No řekněte, není tohle dokonalost?
Pak ve skoro poledním slunci jsem se dostala na místo,
kde je zurčení potoku slyšet ze tří stran
a jako bonus k tomu jsem ještě dostala do ráje,
do bílého, sasankového ráje ...
Spolu s desítky motýlů a vodoměrek jsem si i sedla u jednoho z mnoha brodů,
které na mě po cestě čekaly a reálný svět kolem zase zmizel...
Tahle nejpřirozenější botanická mě zase spolehlivě dostala...
A zase jsem se nemohla hnout z místa,
protože zvuk vody a všechny obrazy kolem, mě úplně vtáhly mimo realitu.
Bylo těžké se přinutit a zase jít,
ale ještě kus cesty mi zbýval a obrazy jako od malíře na ní čekaly zase ...
A pak už jen kousek
a ještě otočka směrem k lesu, v duchu poděkovat
a tak zase někdy, v ten pravý čas...
u nás říkáme "kadlátkového", sadu...
Tahle zdánlivě jednoduchost bílých květů mě nikdy nepřestane fascinovat.
Už jste se někdy podívali pořádně?
Jak jsou ty lístky dokonale jemné a souměrné
a desítky tyčinek se žlutými špendlíky na koncích...
Je těžké pak pro mě, neprostát tam pod nimi celý den.
Dívala bych se na tyhle bílé krásky dlouho
a když slunce pomůže a zavřu i oči a vnímám jen tu vůni a bzukot včel a čmeláků,
tak si k odchodu pak musím vždycky vyloženě zavelet...
Sešla jsem z polí a dostala se až k stařičkému třešňovému sadu.
Vždycky, když tyhle památky starých časů vidím, přemýšlím,
kdo je tady sázel a v jaké době?
Vzpomněla jsem si, jak jsem před pár lety hledala taky staré třešňové stromy
a našla je právě když nakvétaly...
A pak jsem už konečně sešla až k prvnímu potoku
a podél něj jsem procházela dál právě se probouzejícím jarním lesem...
To byla krása
a ten koncert nad hlavou a pořád zurčení vody.
Nejlepší relax na světě...
No řekněte, není tohle dokonalost?
Pak ve skoro poledním slunci jsem se dostala na místo,
kde je zurčení potoku slyšet ze tří stran
a jako bonus k tomu jsem ještě dostala do ráje,
do bílého, sasankového ráje ...
Spolu s desítky motýlů a vodoměrek jsem si i sedla u jednoho z mnoha brodů,
které na mě po cestě čekaly a reálný svět kolem zase zmizel...
Tahle nejpřirozenější botanická mě zase spolehlivě dostala...
A zase jsem se nemohla hnout z místa,
protože zvuk vody a všechny obrazy kolem, mě úplně vtáhly mimo realitu.
Bylo těžké se přinutit a zase jít,
ale ještě kus cesty mi zbýval a obrazy jako od malíře na ní čekaly zase ...
A pak už jen kousek
a ještě otočka směrem k lesu, v duchu poděkovat
a tak zase někdy, v ten pravý čas...
Buď přítomen v každém okamžiku,
nebo ti uteče možnost si všimnout chvíle, která se nikdy nezopakuje...
❤
Hani, tak to je zase dokonalá očista. Úžasná procházka nádhernými místy, fotky od vody jsou pro mne nejvíc TOP. Takové toulání kolem potůčků bych si nechala také líbit. :o) Děkuji za možnost projít se kolem kvetoucích břehů s Tebou. Užila jsem si to.
OdpovědětVymazatMěj fajn neděli. D.
Dáši, moc ráda jsem tě k nám vzala. Voda je taky moje top místo.
VymazatTak se měj moc hezky a ať další dny jsou co nejvíc v pohodě.
Dneska v noci mne probudily kapky, jak ťukaly o parapet a byla to neuvěřitelná slast.
OdpovědětVymazatVždy, když někde vidím fotografie z přírody, ze zahrad, hned mne do oka třískne ten tristní nedostatek vody.
Zem je šedivá, nikoliv hnědá nebo černá, potřebovalo by pršet hodně dlouho.
Ale i za to málo, díky.
V době dezinfekce, roušek a strachu je tohle balzám, doslova injekce do žil.
A víš, že já včera studovala květy zblízka, nikdy mne to nenapadlo. Ale větev mi doslova cvrnkla o tvář a tak jsem si nejen očuchala, ale i lehce prostudovala. A taky jsem očuchávala magnolie, nejen že jsou doslova kouzelné, ale i magicky voní.
Hani, krásné a zdravé dny.
Simi, přesně tak, myslím, že doba roušková spoustu lidí naučila vidět a všímat si toho, co nikdy v životě, nebo co od doby školní už dávno zapomněli.
VymazatJinak za 13 mm vody spadlé v neděli u nás, jsme neskonale vděční. Jsem přesvědčená, že největší problém bude a vlastně už je životodárná voda... budeme ji platit zlatem.
Nezbývá než věřit...
Tak pohodové a zdravé dny i tobě.
Úžasné! Hotová reklama na jaro! Kochám se, Haničko! Nádhera!
OdpovědětVymazatMěj hezké dny, Helena
Helenko, moc děkuji za zastavené a milá písmenka. Jsem ráda, že jsem tě potěšila.
VymazatMěj se co nejlépe a hlavně ve zdraví.
Zrovna včera jsem okukovala stejné květy a fotila si je. Je to taková křehká nádhera.Projít se s Tebou i když prostřednictvím fotek, je vždycky moc příjemné. Mám štěstí, že se také mohu toulat lesem, který mám hodně blizoučko.
OdpovědětVymazatU nás od 16.března nepršelo. Sucho je patrné.
Klidné dny ve zdraví, Hanko!
Hanka(bavi-mne-to.blog.cz)
Hani, je to dokonalá krása, letos ty obalené stromy bílou záplavou. Myslím, že je nás hodně, koho zase uchvátily.
VymazatUžívej jaro a ať je ti co nejvíce dobře, kdekoliv...
Ahoj Hani, děkuji za procházku. Sasanky jsou nádherné.
OdpovědětVymazatPřeji ti krásné jarní dny. Iva
Ivi, jsem moc ráda, že ses se mnou prošla. Měj se taky co nejlépe a ve zdraví užívej krásné jarní dny.
VymazatHani, kolem potoků chodíme moc rád i a zvlášť tentokrát, kdy mne pracovní povinnosti uvěznily doma u PC místo cesty na chalupu, jsem si ráda vyšlápla s tebou, byť virtuálně.
OdpovědětVymazatChtěla jsem ti popřát, jak si dřív vandráci přávali, "suchou stezku", ale když tak přemýšlím o současném počasí, tak bychom si asi měli přát stezku mokrou :).
Každopádně se měj krásně
Stání, moc děkuji za doprovod. Vždyť víš, že tě beru pravidelně a moc ráda vždycky. Opatruj se, ať ti vystačí čas i na chaloupku a dávej na sebe pozor.
VymazatÓóó...nabíjející procházka....hned na mě padla dobrá nálada.Díky za ní.... za krásné řádky, foto a tak))))
OdpovědětVymazatPosílám pozdrav do dáli))))
Eva
Evi, jsi hodná. Moc ráda jsem tě vzala s sebou, tyhle procházky venku bez čehokoliv na puse jsou živou vodou i pro mě a navíc víc než kdy jindy. Příště tě beru zase ;). Opatruj se.
VymazatHani milá u nás spadly asi tak tři kapky.. chjooo 🙉.
OdpovědětVymazatOpět jsem si s Tebou užila nádhernou procházku. Stromy oblékly svatební šaty. Tak jako každý rok se na ně nemůžu vynadivat. Moc ti děkuji za tak nádherné fotky a úžasná písmenka. Pokaždé mne pohladíš u 💙. Posílám mnoho pozdravů a 💙💙💙💙
Zdeni, moc děkuji, za tolik srdíček a milých písmenek...
OdpovědětVymazatMěj se co nejlépe, buď zdravá a užívej jarní dny, co to jde.