Když jsme se dnes kolem poledne vydala na další cestu do ticha,
chtěla jsem vidět první obrázky zimy.
První sníh zmizel už minulý týden stejně rychle, jak napadl,
takže mi bylo jasné, že na rozdíl od loňského posledního listopadu,
budou obrázky bez bílé peřiny...
Sníh sice nebyl,
ale cesta byla mrazivá jako v lednu.
Sluníčko se snažilo, ale přesto mráz byl v přesile.
Sešla jsem dnes už úplně jiným lesem,
který se za jediný rok vlivem sucha a kůrovce změnil k nepoznání,
až do údolí k potoku...
Ještěže sluníčko můj pocit beznaděje z chybějících stromů
a holých planin
aspoň malinko zachraňovalo...
Snažila jsem se soustředit na jiné věci,
zvláštní obrázky třeba úplně zeleného pole pod lesem,
které očividně bylo hodovým místem divočáků,
naštěstí úplně jindy, než v poledne, když jem tudy šla já...
Přišla jsem až k potoku,
kde na mě čekal obraz za odměnu.
Hra vody, mrazu a slunce,
co osvěcovalo břeh, změněný mrazivou krustou.
Byl to dokonalý obraz a když jsem tam stála
a snažila se tenhle první obraz opravdové zimy zachytit,
zapomněla jsem i na zkřehlé ruce a všude zalézající mráz.
Měla jsem radost, že jsem té zimní kráse byla na dosah
ale hlavně, že ta voda v potoce skoro po půl roce zase teče...
Mrazivý vítr mě provázel celou cestou a já si připadala jako Maruška,
co šla ke Dvanácti měsíčkům v asi podobném mrazivém větru.
Žádný palouk s dvanácti strýčky jsem sice nenašla, takže jahody se nekonaly,
ale pusu plnou trnek jsem si s sebou ještě pořádný kus cesty nesla...
Snad vlivem pohádek, co mě napadaly,
snad tím, že kolem mě byly další a další mrazivé obrazy,
kde ta ledovost mi snad i přes hledáček zalézala pod kůži,
myslela jsem na to, že je před námi dlouhé období zimy,
které možná nebude zase, stejně jako celý letošní rok,
úplně klasické, nebo vlastně kdo ví, jaká nás letos zima čeká...
Když jsem tak šla dál úplně sama ztichlým údolím
a mráz se mi snažil vlézt i do kapes,
přemýšlela jsem i nad tím,
jaké mám štěstí, že se v tom mrazu mám kam vrátit,
kde schovat...
Těšila jsem se, že mě doma čeká určitě teplá vana, hrnek čaje
a jako bonus moje tradiční předadventní Štóla, kterou jsem stihla ještě ráno.
Myslela jsem zároveň i na to, že je spoustu lidí, co takové štěsté nemá,
že každý den venku musí být nekonečný, ať už je zima vlastně jakákoliv,
že spoustu věcí, co bereme zase jako samozřejmost,
je pro někoho luxusem...
A tak když jsem posledním pohledem pohladila mrazivý obraz údolí,
co jsem nechávala zase za sebou,
zase jsem v duchu poděkovala,
za všechno co mám,
i za tuhle mrazivou cestu, díky ní jsem si zase srovnala myšlenky v hlavě,
tak jak to mělo prostě dneska být
a na památku mi ji bude připomínat navždycky pár zmrzkých fotek
tohoto posledního listopadového dne.
Snad se líbila tahle studená cesta i vám
a žačněte tedy ten poslední měsíc letošního roku tak,
abyste byli v pohodě, klidu.
Užijte si jej aspoň většinu tak,
abyste na ty dny mohli s radostí vzpomínat.
Každé ráno je přece volba jenom na nás, můžeme dny žít, nebo přežít
a navíc nezapomeňte:
Už zítra začíná zbytek našeho života...
Pohodový adventní čas všem.
❤
Hani, hezké mrazivé fotky a citát na závěr je super. Neznám ho, ale líbí se mi.
OdpovědětVymazatPřeji Ti krásné adventní dny plné pohody a radosti. D.
Dáši, moc děkuji za milá slova.
VymazatTaky tobě přeji do adventních dní co nejvíce klidu a pohody.
Měj se moc hezky.
Hanka, krásne napísané ... Tiež si uvedomujem, že náš pohodlný a pohodový život nie je samozrejmosť ... že sa môže v sekunde zmeniť ... tak si ho vážme a užívajme ... posielam pozdravenie i objatie ... L.
OdpovědětVymazatLauri, přesně. Nic v našem životě není samozřejmost, je dobře si to i v sobě občas připomenout.
VymazatKrásné adventní dny i tobě.
Hani, díky za zimní procházku, kterou jsem si užila pěkně v teple a nezábly mne při ní ruce :). Já doufám, že letošní zima bude plná sněhu, který pak zjara pomalu odtaje, aby dal napít krajině. Myslím, že to potřebuje...
OdpovědětVymazatKrásné dny
Stáni, já si moc přeji to samé, ale jestli se vyplní předpovědi, spíš všichni uschne...
VymazatTak ať ty další dny jsou co nejhezčí i beze sněhu.
Ano, přiznám se, mívám podobné myšlenky. Vždy, když se vracím do tepla, říkám si, kde a jak dlouho se musí v chladu krčit nějaký člověk nebo i opuštěné zvíře, častokrát mne tyto myšlenky úplně sevřou.
OdpovědětVymazatKrásné fotografie a to zelené pole je skutečně osvěžující, tolik celé jsem celé léto neviděla, škoda, protože mi chybí, je má oblíbená.
Kouzelný víkend.
Mám radost, že nejsem v tom možná zvláštním myšlení sama...Jsem vděčná, že mám to, co mám...
VymazatPřeji jen samé hezké prosincové dny.
Ano, málo kdy nám dojde, v jakém přepychu vlastně žijeme.
OdpovědětVymazatHani děkuji za krásné fotky a moc hezký citát na konci.
Přeji krásný Advent, Helena
Helenko, moc děkuji za hezká slova.
VymazatTaky k vám přeji co nejhezčí adventní dny.
Ano, miluju mrazive dny a jeste vic ty navraty domu do tepla, ke krbu. V tydnu jsem si v tech mrazech uvedomila, ze jsou nekde v ulicich i bezdomovci a ze jim prave zacalo nejhorsi obdobi v roce. Mame se proste doby, my, co ty obavy mit nemusime. Hezke dny. M.
OdpovědětVymazatJj.není nad ten přepych, mít se kam vrátit.Je stále víc těch, co to štěstí nemají.
VymazatTak ať ty nejhezčí dny v roce jsou i u vás co nejpohodovější.
Milá Maruško 😉❤️..nee Hani 😉 moc ti děkuji za mrazivou procházku s Tebou.I když jsem teplomilka, moc ráda se s tebou procházím kdekoliv a kdykoliv.
OdpovědětVymazatTakže žádné hudrání a užívat si každičký den.
Ze srdíčka ti přeji nádherný adventní čas.Z🖤
Zdeni a já děkuji za tvůj doprovod i v mrazu.
VymazatTaky se měj moc hezky a ať předvánoční dny plynou klidně.
Krásné povídání i fotky. Ten ledový potůček se ti povedl nádherně zachytit :)
OdpovědětVymazatPřeji krásné adventní dny, K.
Moc děkuji, jsem ráda, že se ti u nás líbilo.
VymazatMěj se moc hezky a užij si předvánoční čas v klidu.
Mráz mě v tomhle ohledu nemůže nějakým způsobem rozhodit, protože jsem se podílela jako projektantka na stavbě výrobní haly a celkově se velmi často pohybuji na stavbách. Takže na nepřízeň počasí jsem naprosto zvyklá. Naopak bych řekla, že procházku v mrazu mám raději než procházení někdy v létě, když je teplo.
OdpovědětVymazatMráz nemám moc ráda. Mám to spojené s autonehodou, kterou měl táta před několika lety a stálo ho to zdraví. Nebylo to fatální, ale ta změna je tam vidět. Jel po náladí, měl použité zimní pneu a dostal smyk. Vzal to do protisměru, kde jelo další auto. Vlastně to nebylo nějak vážné, ale jemu to to zdraví hodně podlomilo v nějakém dlouhodobějším měřítku.
OdpovědětVymazat