Martinská tradice ...

 Dnešní magické datum plné ostrých jedniček je dnem, 

který si stejně jako pár dalších, pamatuje většina z nás...

Přijede? Nepřijede?

Otazník na tento den každý rok...

Tak letos nepřijel, i když mrazivý den už byl.

Všechno je jinak, asi i ten Martin...

A tak když se zdá, že všechno je jinak,

není nad tradici...

Něco, co můžeme udělat navzdory předpovědím,

dopřát si jen díky tomu, že chceme a můžeme,

letos, jako vloni, jako před léty

záleží jen a jen na nás...

Tak přesně proto, i když sníh nám Martin nenasypal,

pustila jsem se do tradice,

která se v naší rodině dědí,

 od vždycky, ale jenom na Martina...

Pustila jsem se do Martinských rohlíků,

tradice, co musí prostě být...

Přináším recept i vám,

co kdyby náhodou...

Povedou se, ručím za ně,

jsou moravské, poctivé,

rychle vytvořené

a u nás vždycky jen mákem plněné...

Tak tedy pro ty, kteří se nechají zlákat:

na tuhle NEKYNUTOU Martinovu dobrotu budete potřebovat:

1/4 l teplého mléka, 1 lžíce cukru, 1 kostka kvasnic- 

-udělat kvásek a nechat jej vzejít

mezi tím smíchat:

1 lžíci cukru, 2 vejce, 2 dcl oleje

k tomu:

60 dkg hladké mouky, prášek do pečiva, sůl

a vykynulý kvásek

Ze všeho umíchat těsto a IHNED rozdělit na 8 dílů.

Každý rozdělit na 6 výsečí.

Dovnitř dávám mák spařený mlékem, cukr, skořici...

Nahoru potřít vejcem...

Upečou se na 180st a bude jim stačit jen 15 minut 

Určitě nevadí, že je dneska už těžko stihnete vyzkoušet,

myslím si, že budou chutnat určitě kdykoliv,

klidně i o pár dní později

 a třeba později i právě těmito podkovami toho Martina s bílým koněm přilákáte...

Tak ať se případně podaří,

ať je vám v tomhle mrazivém a mlhavém čase všem hlavně dobře,

nejen s pusou od husy nebo od sladkých rohlíků,

nezapomínejte si dělat radost, kdykoliv.

Nezapomínejte na tradice,

nezapomínejte na to, že nikdy není pozdě s jakoukoliv tradicí začít.

Třeba jako já letos, rozdat pár obyčejných Martinských podkoviček těm,

kteří tuhle tradici vůbec neznají a tuhle sladkou dobrotu ochutnali dokonce poprvé...

Určitě to za to stojí, udělat něco jen tak,

vždyť není lepšího pocitu radosti, 

než udělat radost někomu, kdo to vůbec nečeká...

Tolik radosti se zašlápne úplně zbytečně,

protože lidé většinou koukají do výšky

a nevšimnou si toho, co jim leží u nohou...

❤