Čas se otočit...

Dnes, poslední den v roce,

se stejně jako většina otáčím za uplynulým rokem...

Nechci ale příliš bilancovat,

nechci ani moc vzpomínat,

ani se vracet do minulosti.

Chtěla bych si tady právě dnes, 

nechat po pár měsících hlavně zase vzpomínku 

a zároveň vás všechny pozdravit.

Vás, kteří jste na mě nezapomněli a vraceli se sem,

ať už z jakéhokoliv důvodu i v době,

kdy jsem přestala psát...

Vezmu vás dneska alespoň na chvíli tam,

kde otočení, ať už jakýmkoliv směrem napadne asi každého...

Poslední den v roce,

vrátím se s vámi totiž zase po roce na blízký Točník...

Nabízím vám pár obrázků,

které není asi potřeba moc popisovat,

někdy se stačí jenom dívat,

občas jen obyčejné věci pohladit

a výjimečné věci do sebe nasát.

Potom o to více máte možnost se zamyslet,

hlavně procítit ten obyčejný pocit vděčnosti,

třeba za to, že jsme,

teď a tady společně,

 i když o rok starší,

ale i bohatší o životní lekce a zkušenosti...

Myslím si, že překážek, výzev a neobvyklých okamžiků

jsme v končícím roce zažili všichni víc než dost,

ale vzpomínat na minulost,

nebo strachovat se z budoucnosti,

 není dobrá cesta.

Nedávám si žádná předsevzetí,

vím, že mi nevychází na konci, ani žádný jiný den v roce,

ale vzpomněla jsem si i tady na pár moudrých vět,

které jsem nenáhodně před pár dny přečetla

a i tady mi běžely v hlavě,

jakoby mi je někdo předčítal...

Náš čas není rychlostní silnice,

včerejšek byl,

 a zítřek- kdo ví?

Tak proč se trápit a vracet se,

nebo pospíchat a čekat na až?

Dnes žít,

dnes se smát,

dnes být šťastný,

to je to jediné, oč tu běží...

Přesně tohle chci žít,

teď a tady...

Být vděčná za každou minutu,

kdy tady jsem,

já i moji blízcí,

zdraví, šťastní, spolu...

Proto na závěr chci vyslovit ještě pár neskromných osobních přání,

ale pro všechny lidi bez rozdílu.

Užijte si každou minutu,

kdy vám je dobře,

není to samozřejmé

a přesně tohle je nejvíc...

Nebýt v život sami,

mít nablízku někoho,

komu na vás záleží.

Je jedno, jestli stojí vedle vás,

nebo na vás myslí stovky kilometrů daleko,

buďte rádi a vděčni za to,

že je máte,

že se máte navzájem...

Tohle je přesně to nejvíc,

jedinečný pocit,

že nejste a nikdy nebudete na nic sami,

Tuhle možnost nemají totiž všichni,

tohle není samozřejmost.

 Není hlavně navždycky

a je to nad všechny věci na světě.

Je přece nejvíc,

mít vedle sebe

ucho, co vás vyslechne,

dlaň, co vás pohladí,

ruka, co vás zvedne

a  náruč, co vás schová,

až na své cestě ztratíte směr...

Přeji tedy sobě i vám všem,

ať se příliš neotáčíme zpět,

ať neřešíme zbytečnosti,

ať nejsme na nic ani v novém roce nikdy sami.

Ať se tady za rok hlavně zase ve zdraví všichni sejdeme.

Ať ten nový rok je plný okamžiků,

které si budeme chtít co nejdéle zapamatovat

 a dní které budou co nejvíce šťastné...

Dávejte na sebe hlavně všichni pozor 

a nepřestávejte věřit svým snům...

❤