Město plné překvapení...

 Ráda bych vás s sebou dneska vzala do civilizace.

Chtěla bych si s vámi projít jedno výjimečné město,

město plné starých domů a úzkých uliček,

jedinečné, jemu podobné najít nelze...

Je to město, které má plno z nás nějak více pod kůží,

jistě pro svoji výjimečnost,

neopakovatelnou atmosféru a pohádkovost,

kterou lze vnímat všude kolem...

Možná už tipujete sami,

možná vás i tohle město napadlo,

tak tedy pojďte,

zvu vás na procházku podzimním Českým Krumlovem...

Já sama jsem tady byla kdysi a jen jednou,

přiznám se, že víc než krásu města,

 jsem tehdy bohužel vnímala jen masy lidí v úzkých uličkách...

Mým přáním tentokrát bylo jen užít si město jinak

a uchovat v sobě detaily tohoto místa.

Vydali jsme se sem tedy znovu před časem,

kdy jedno sobotní ráno jsem dala na pocit,

že právě v této době nebudou ulice plné lidí jako kdysi

a užijeme si Krumlov jinak...

Prvním dobrým znamením bylo slunce nad hlavou

a skoro prázdné první uličky ve městě.

Fotila jsem si detaily z ulic,

chtěla jsem si zachovat hlavně neopakovatelnou atmosféru

a pohodu tohoto města.

Vzpomínala jsem tady snad jako každý na legendární pohádky,

usmívala se u známých schodů

 i v úzkých uličkách,

všude tady, nakonec i u stánku s krumlovskými párky,

prostě všude stejně jsem vyhlížela Petronela s Uriášem...

Stejně jako u řeky jsem pak vyhlížela cestu suchou nohou,

tu přímo do nebe jen pro vyvolené...

Cestou na zámek jsem mezi medvědy vyhlížela toho nepravého

a vedle sebe u mříží jsem chtěla aspoň zaslechnout Růženku a prince Jaroslava...

Ti praví se bohužel nekonali,

ale jednu princeznu jsem si asi vážně přála moc

a tak jsem jednu výjimečnou nakonec na chvíli v uličce zahlédla...

 

Pohádkovost mi tak letělo v mysli celou dobu,

na zámku i cestou na věž...

Kolik asi lidí už vyšlapalo tohle točité schodiště 

 za všechna ta staletí?

Aby spatřilo tohle pohádkové město v celé své kráse

a pohladilo třeba jako já tenhle letopočet?

Obdivovalo tyhle dokonalé domečky jako pro panenky

a počítalo bílé komíny pod sebou?

Co dělá tohle místo nezapomenutelným?

Jak je to možné,

že tady bylo tolik míst, která mě přiměla se usmát?

Uvědomila jsme si, že to byly právě detaily a překvapení,

která mě po celou dobu provázela,

co mě přiměla se zastavit a usmát...

No tak schválně, 

kdo z vás by tady čekal 

a kdo si všimnul přímo vedle sebe třeba vodníka?

Nebo kdo by uprostřed uliček čekal dvorek s milovanými slunečnicemi

a obrázky,

co každého musí pohladit?

A taky medvědy tady mají v mnoha podobách

a já jich viděla tolik snad proto, že je miluju už odmala?

A taky zvláštní vzkazy,

co jich bylo plné město...

Navíc kdo by třeba čekal, že si vyberu z desítek míst na kávu tohle jedno,

co mi jako bonus až si sedneme, připraví tenhle výhled, 

tento pro mě dokonalý obraz přímo na ulici?

A že ochutnám nečekaně jako dárek přímo pro mě

 i úžasnou krumlovskou čokoládu,

co se rozplývala na jazyku

a den bude pak ještě sladší?

I tady se mi potvrdilo, 

že nejlepší chvíle vám život nachystá právě ve chvíli,

když vlastně nic nečekáte

a necháte se životem jenom překvapit...

Většinou totiž dostanete právě to,

co v danou chvíli nečekáte,

ale zaručeně potřebujete...

A co vy a překvapení a třeba Krumlov?

Byli jste nebo jinde a kde vás něco překvapilo?

Jak vnímáte taková místa?

Život není o čekání na správnou chvíli,

ale je o vnímání těch správných chvil teď a tady...

❤