Barevné ráno ...

Mám ráda rána,

když se den probouzí.

Mám štěstí, že můžu denně vidět přímo svítání

a vychutnat si tak každý den od úplného začátku.

Svítání vám třeba ukážu zase příště,

dneska vám nabídnu ráno, kdy se slunce schovalo, 

ale stejně bylo pro mě barevnější, než kdy jindy...

Hned na začátku, když jsem sbíhala do údolí,

obklopilo mě tohle zelené království...

Tohle místo mám moc ráda,

tyhle staré kořeny, co drží cestu úvozem,

vždycky se u nich musím zastavit.

Letos je snad všechno tak nějak víc zelenější,

tráva vyšší,

teď i vody víc,

někde bohužel až moc..

 To ráno se slunce schovalo 

a tak jsem předpokládala i to,

jaký obraz v údolí na mě čeká.

Ale o tom právě ten život je,

že nic není v životě jisté,

tedy ani pohled, který na mě hned za první zátočinou čekal... 

  

 Tohle prostě člověk nečeká, když zapomene na to,

že se postupem času a čarováním jarního slunce,

ze zeleného lánu stal nekonečný fialový zázrak...

  

   Něco se mění,

ale podstatné zůstává.

 Jako třeba tahle lesní cesta,

dlouhá, středem údolí...

Změnila se stráň vpravo,

kde zmizely smrky,

ale hlavně tenhle pohled vlevo,

zase jiné pole,

jiný zázrak zelené přeměny...

Naše údolí se letos totiž proměnilo v pravé "Kouličkové ".

Fialový zázrak už je za námi a teď ještě bílý, cibulový...

A tak jsem tam stála, pusu od ucha k uchu 

a krom tohoto úžasného pohledu na nikde nekončící voňavé pole,

mi k ranní dokonalosti chyběl v batohu snad jen chleba s máslem...

Bylo skvělé tam stát, vnímat tu štiplavou vůni

a poslouchat koncert bzučících včel.

Stála jsem tam na kraji pole,

pro někoho jen obyčejného s cibulí.

Přehrávala jsem si dnešní překvapivé fialovo bílé obrazy 

a i když slunce bylo schované za mraky,

tak mě tam uvnitř stejně hřálo.

Viděla jsem to, co jsem nečekala,

čekalo na mě to, co jsem dřív neviděla

a přesně tohle všechno mi k rannímu pohlazení úplně stačilo...

Někdy je prostě lepší nic nechtít, nic si nepřát 

a nechat život, aby nás překvapil

a nakonec stejně dostaneme to,

co si právě v ten správný okamžik zasloužíme cítit, vidět, prožít...

Přestaň čekat na nový rok, na pondělí,
na někoho, na svolení,
na život...
Štěstí totiž přijde tehdy, když na něj právě přestaneš čekat

a co nejlépe využiješ každý moment,

ve kterém se ocitneš...

❤