A je to tady zpět -
jenom ticho, klid a bílá krása...
Jen na malou chvíli, zase zachytit dnes, teď a tady,
jinak, než bylo včera a bude zítra...
Cukrovou krásu, co možná brzy zase zmizí, ale mně zůstane...
A jak jsem tam tak stála, koukala na nebe a přála jsem si slunce,
aby vysvitlo aspoň trošku, malinko...
A když jsem se obrátila zpět...
Tak tohle přesně je ta chvíle, okamžik, když si něco přejete
a pak se to stane... a prostě to stačí...
Sice na malou chvíli a ne úplně, ale mně to potěšilo a tam uvnitř zahřálo,
bylo to znamení, naděje,
že ještě ne úplně, ale brzy, to slunce bude svítit hodně a napořád,
nad hlavou i ve mně...
Kdo je vstříc slunci, nechává stín za sebou ...
❤