motto: Žij okamžikem, protože ta chvíle kterou prožíváš, se už nikdy nedá zopakovat...

pondělí 14. srpna 2017

Když nepadají hvězdy...

 Stejně jako spousta jiných nadšenců v poslední době,
obracím svou hlavu už nějaký ten večer směrem k nebi
a čekám na padající hvězdy...
Stejně jako vloni , ale vlastně možná jinak,
doufám v hvězdné znamení...


Znamení, že se to moje přání vyplní, že bude jisté,
že bude napořád...
Je zvláštní, že slůvko "napořád, se mi motá do života a do myšlení teď nějak víc...
Obyčejné slovo, do kterého vkládáme tolik naděje...
Slovo, které vyjadřuje naši touhu po neměnnosti, po tom, aby to co chceme,
bylo takové už navždycky, neměnné, jisté, stálé...

A tak s hlavou zakloněnou už pár večerů upírám své oči k tmavé obloze
a přeji si zase neskromně, ale asi jinak než vždycky, možná sobecky,
protože tentokrát jen pro sebe...
A možná právě proto mně tak dlouho trvalo, než jsem zářící čáru zahlédla...
Protože se ale přání nemají sdělovat, nechám si je nakonec pro sebe.
Jen prosím ještě neskromně, ať mi zůstane splněné, prosím, ideálně už napořád...


Tak ať už věříte v něco nad námi, nebo jen v sebe,
ať máte přání často, nebo jen občas,
pro sebe, nebo pro někoho na kom vám záleží,
ať už si přejete pořád, nebo jen třeba v tyto dny,
ať už ty letící hvězdy zahlédnete, nebo třeba nebudete mít to štěstí-
ať vám ale vždycky zůstane ta víra, že vaše sny a přání budou napořád...

❤


pátek 11. srpna 2017

Když v ráji pršelo ...


Kdo zná Vysočinu ví,
že počasí je tady stálé jako na apríla...
To, že jsme měli týden celkem ukázkové prázdninové počasí, je tedy skoro zázrak...
Tedy až do dnešního dne,
kdy už během noci přišla skoro apokalypsa, blesky křižovaly oblohu
a rány hromů všude kolem nás provázely celou nocí...


Naštěstí k tomu nedorazil ještě vítr,
takže krom toho, že ráno bylo ze všech trávníků kolem moře,
nic zásadního ty provazy vody neponičily...



Vzhledem k tomu, že se odpoledne občas i slunce smilovalo,
mohla jsem popadnout foťák a zase si do mysli i do té mojí obrázkové bedýnky
mohla pár obrázků zapsat...






Vyšla jsem
na malou procházku mezi kaluže a kapky perel ...




Na rozloučenou přišly ještě i kroupy,
ale ty naštěstí odešly tak rychle, jak přišly...




Takže letos nám Vysočina ukázala krom sněhu asi zase všechny svoje obrazy
a i tak tu bylo skvěle, jako každý rok...
Proto ti Vysočino moje milovaná- díky zase za skvělý týden a za rok zase, snad...

❤

středa 9. srpna 2017

Krása skal a lesa ...


Kde jinde než tam, kde to máte nejraději, si můžete tuhle krásu najít...
Sem na Vysočinu, jezdíme už roky, takže najít místo, 
kde jsme ještě nebyli, je ale bohužel rok od roku těžší...


Každoročně to mám trochu jako bojovku,
abych našla nějaké místo, které pro nás bude novinkou a hlavně přesvědčila rodinku,
 abychom se tam společně vydali...




Pro letošní rok jsem naštěstí zase jedno výjimečné, pro nás ale nové místo našla...
Kousek od krásné obce Křižánky-
skalní masiv Čtyři palice...
Krása rulových kvádrů, co odolává staletí....


Škoda tu přirozenou podívanou kazit nějakým psaním...





Po zdolání nejvyššího bodu, jsem naštěstí umluvila zbytek rodinky i pro pokračování v lesní cestě
a dorazili jsme k dalším skalním stěnám...
Dalším zastavením byly Milovské perničky...






Člověk by si mohl myslet, že nás v tomhle lese bude čekat Ježibaba s perníkem...
Ale Perničky nejsou perníčky- tyhlety Perničky jsou totiž úplně něco jiného...
Jsou to jen "obyčejné" prohlubně na plochách skal, 
kde sníh, led, vítr a voda vytvořili tyhle zvláštní mísy na vrcholcích...


Naštěstí pro nás, bylo možno zdolat tu nejvyšší vyhlídku pěkně zdola, po svých...
I když kdo by chtěl, skoby a úchyty tam byly taky....



Nahoře nás po zásluze čekal výhled, který vážně stál za to...






Navíc, jako bonus bylo ještě sluncem vyhřáté poleženíčko na skalní stěně...




A pak už cestou stejnou, kolem více než metr vysokých mravenišť,


Kolem smrků do mraků, kteří tu stojí jako vojáci
 a spolu se sluncem hrají každodenní divadlo světla a stínu... 




A ještě na závěr jeden zcela výjimečný, originálně lesní doplněk pro všechny milovnice lesa,
jako jsem já a naše Anetka...


Takže sláva nazdar výletu, vážně jsme nezmokli 
a jako bonus na finále jsme i naše krásné bio kravičky viděli...


 ❤