Po kratším přerušení jsem se musela vrátit ke svému pobytu na Šumavě.
Během týdne jsem do sebe musela vměstnat tolik krásy,
že vybrat jen některé zážitky včetně obrázků, bylo téměř nemožné.
Rozhodla jsem se, že tedy zaznamenám jen ty okamžiky, pro mě NEJ...
Předem se omlouvám, ale i těch NEJ tam bylo vážně hodně,
takže myslím, že tento příspěvek bude zároveň i nadlouho jeden z NEJdelších...
Takže za mě- všude přítomné a pro mě NEJdokonalejší tam mají ticho...
A to prosím vlastně všude...
Bohužel to ještě vážně vyfotit neumím, takže mi je budete muset jenom věřit.
Tomu tichu nevadí a jen jej doplňuje zpěv ptáků všech druhů
v korunách stromů smrků a jedlí, které byly vážně až do mraků...
A ty vám ale ukázat určitě dokážu...
Jedna z našich prvních výprav vedla do lesa, o kterém se učí u nás každé dítě.
Mají tam totiž les, co pamatuje staletí a říkají mu dokonce prales a to přímo Boubínský.
Konečně jsem ho mohla vidět na vlastní oči i já.
Ale upřímně, pokud máte možnost zajít blízko do lesa,
kde se o stromy nikdo moc nestará a jsou tam občas ponechány svému osudu-
tak jsme skoro v Boubíně...
Ale o kousek dál- Boubínské jezírko- to už za pohled určitě stojí a jen tak někde v lese určitě není.
Krása stromů zrcadlící se na hladině schovaná v lese- určitě patří mezi NEJhezčí...
Potom jsme, snad s NEJvětší bouřkou v zádech a v tom NEJvětším šumavském vedru,
pokořili určitě NEJvětší kopec v lese až na úplný vršek,
kde naším vrcholovým cílem byla Boubínská rozhledna...
Ten výhled stál určitě za tu námahu v tom obrovském vedru.
Protože tady se skoro i šišky z těch úžasných smrků mohli vážně skoro trhat
a pohled z výšky ptačí- ten nemůže být jiný než NEJúžasnější...
Naštěstí možná díky mému čarování zůstala bouřková mračna i provazy vody v Německu
a my ji mohli pozorovat až z té NEJvyšší plošiny výhledu...
A ještě jedno NEJ tam až v té výšce měli-
byla tam snad NEJvětší koncentrace much / chápejte jako moucha :o)/ na metr.
Tolik jsem jich viděla naposledy snad jen jako dítě v létě u tety v kravíně ...
Ty jsem z pochopitelných důvodů tedy vážně nefotila,
ty mi musíte prostě jenom věřit...
Další šumavskou zastávkou byl NEJvýše položený hrad u nás- hrad Kašperk.
Nedivím se, protože ten výhled z něj, je vážně skvostný...
Teď vás zavedu na místo,
které za mě- bylo ze všech NEJ to NEJúžasnější...
Naše kroky nás zavedli k řece, kde prý vydry bydlí a taky se podle toho jmenuje.
Já bych ji ale určitě přejmenovala asi na Valounová,
protože tolik kamenů a valounů všech velikostí jen tak někde nenajdete...
Tak tam mi bylo určitě NEJlépe a proto taky fotek jsem tam udělala bezkonkurenčně NEJvíc...
Protože voda a kámen- za mě kombinace, která nikdy nemůže zklamat...
A navíc tam dokonce byly i takové, na které se i moje pozadí bez problémů vydalo,
takže co si přát víc...
Vydali jsme se taky podívat na místo, které je v té naší malé zemičce to NEJstudenější.
Na Jezerní slať u Horské Kvildy...
Naštěstí jsme sem zavítali v době mimo výjimečných hodnot měření...
než tam, kde se dá dostat za všechny výlety ta NEJsladší odměna?
Jistě, v cukrárně, která byla na tom NEJvyšším kopci
a kde dělali bezkonkurenčně NEJlepší kávu...
Taky tam měli samozřejmě dokonalé zákusky a poháry
a taky se tam daly dostat NEJvětší kopce té nejúžasnější zmrzliny...
Nic z toho bohužel vyfoceno nemám, neboť ani moje super rychlá závěrka nic z toho nestihla...
Co ale vyfoceno mám a uloženo navěky i v hlavě,
byl ten NEJdokonalejší výhled ze všech cukráren, co jsem kdy viděla...
byl ten NEJdokonalejší výhled ze všech cukráren, co jsem kdy viděla...
Tak přesně tady jsme zjistila, že bych mohla určitě taky pracovat a na lidi se pořád usmívat
a oni by se určitě usmívali i na mě...
No uznejte, že nad dobrou kávou a sladkým na talířku, se prostě mračit nedá...
Prostě dokonalá vize zaměstnání- cukrárna přímo snová...
Tak třeba v příštím životě, nebo kdo ví...
Tak a jsem vážně na konci,
děkuji všem, co měli sílu a chuť dočíst až sem...
Snad jsem moc nenudila a potěšila jsem aspoň trošku těmi šumavskými NEJ i vás.
Přeji moc nám všem, ať všechny letní dny, co nás čekají jsou jenom ty NEJ,
❤
