Když jsem vám minule vyprávěla o našem výletu do údolí vody, kamenů a skal,
myslela jsem si, že už jej nic nepřekoná...
Ale to bych nebyla já abych nevykoumala ještě jedno místo,
na rozhraní Žďárských vrchů a Pardubického kraje,
co bylo ještě výjimečnější, mystičtější, prostě nej, co jsem snad kdy viděla...
co bylo ještě výjimečnější, mystičtější, prostě nej, co jsem snad kdy viděla...
Pojďte se mnou do výjimečné rokle,
kterou prostě musíte trefit mimo turistická značení,
Vstup i výstup z ní je skoro pro horolezce,
po kluzkých skalách a popadaných kmenech do ní lezou vážně jen dobrodruzi
Když jsme se ocitli mezi soutěskami pískovcových a opukových bloků,
nevěděla jsem jestli se divit, fotit, nebo jen v úžasu stát
Nikdy jsem nic podobného neviděla a ani nezažila,
Všude ticho, jen chlad skal, písek pod nohami
a neskutečné množství kamenů všemožných barev a tvarů,
Tyhle balvany porostlé mechem a kapradím,
byly jako z pravěku...
Neskutečné místo,
soutěsky, co bylo místy nemožné slézt i po žebříku...
A pak se ocitnete na skalním náměstí a nevíte které balvany obdivovat víc...
A pak se ocitnete na skalním náměstí a nevíte které balvany obdivovat víc...
Spoustě kamenů vyryly podobu i lidé,
ale nějak to k tomuto místu snad i patřilo...
Já jsem se jich jenom s vděkem dotýkala a stačilo to...
Já jsem se jich jenom s vděkem dotýkala a stačilo to...
Loučila jsem se s tímhle místem se zvláštním pocitem tam někde hluboko,
že děkuji nenáhodě, že jsem je objevila a mohla tudy v jednom neobyčejném letním dni jít
a díky tomu na něj nikdy nezapomenu...
a díky tomu na něj nikdy nezapomenu...
PS: Snad nevadí, že kvalita fotek je tentokrát ne moc dobrá,
zjistila jsem to ale až doma.
Ale je to možná daň za to, moci si tyhle obrázky vzít i s sebou, nebo kdo ví...
Některé okamžiky v životě jsou tak výjimečné,
že bychom měli mít tu moc, alespoň jednou, zastavit čas...
❤