Studenou roklí ...

Když jsem vám minule vyprávěla o našem výletu do údolí vody, kamenů a skal,

myslela jsem si, že už jej nic nepřekoná...

Ale to bych nebyla já abych nevykoumala ještě jedno místo,

na rozhraní Žďárských vrchů a Pardubického kraje,
co bylo ještě výjimečnější, mystičtější, prostě nej, co jsem snad kdy viděla...

Pojďte se mnou do výjimečné rokle,

kterou prostě musíte trefit mimo turistická značení,

zvu vás do Pivnické rokle ke Zderazi...

Vstup i výstup z ní je skoro pro horolezce,

po kluzkých skalách a popadaných kmenech do ní lezou vážně jen dobrodruzi

a díky mé urputnosti i my...

Když jsme se ocitli mezi soutěskami pískovcových a opukových bloků,

nevěděla jsem jestli se divit, fotit, nebo jen v úžasu stát

anebo tuhle zachovalou krásu jen do sebe nasávat...

                                                             

Nikdy jsem nic podobného neviděla a ani nezažila,

vnímala jsem nespoutanost tohoto místa a jakoby ostatní život kolem na povel zmizel...

Všude ticho, jen chlad skal, písek pod nohami 

a neskutečné množství kamenů všemožných barev a tvarů, 

co mi po nich bylo i líto šlapat...

Tyhle balvany porostlé mechem a kapradím,

byly jako z pravěku...

Neskutečné místo,

soutěsky, co bylo místy nemožné slézt i po žebříku...
A pak se ocitnete na skalním náměstí a nevíte které balvany obdivovat víc...

       

Spoustě kamenů vyryly podobu i lidé,

ale nějak to k tomuto místu snad i patřilo...
Já jsem se jich jenom s vděkem dotýkala a stačilo to...

    

A srdce na závěr snad zase jako znamení ?

A ještě jedno speciální obří, na úplném konci, bylo snad tradičně i pro mě...

.

Loučila jsem se s tímhle místem se zvláštním pocitem tam někde hluboko,

že děkuji nenáhodě, že jsem je objevila a mohla tudy v jednom neobyčejném letním dni jít
a díky tomu na něj nikdy nezapomenu...

PS: Snad nevadí, že kvalita fotek je tentokrát ne moc dobrá,

zjistila jsem to ale až doma.

Ale je to možná daň za to, moci si tyhle obrázky vzít i s sebou, nebo kdo ví...

Některé okamžiky v životě jsou tak výjimečné,
že bychom měli mít tu moc, alespoň jednou, zastavit čas...

❤