středa 15. ledna 2020

Pohádka? Pohádka...


Když jsem dnes ráno vykoukla z okna a uviděla obraz pro mě dokonalé zimy,
bylo jasné, že ač plány byly jiné,
musím si tuhle výjimečnost prostě zase zaznamenat...
Stačilo dojít jen na konec ulice
a byla jsem v pohádce...


Tady, na kraji lesa za posledními domy, jsem za svůj život taky stála mockrát,
tenhle vstup do lesa mám v hlavě jako svoje jméno,
mohla bych tudy jít možná i poslepu,
ale byla by to určitě škoda.



Určitě i kvůli takové cukrové kráse mám dneska volno,
určitě... 



Když jsem stála u těchto trnkových keřů a dívala se na krystalky mlhy,
které se přilepily na větve během černé noci,
dívala jsem se na tu krásu a najednou se mi vybavil obraz jara,
kdy byly keře taky obalené bílou záplavou,




Stála bych tam určitě ještě dále,
protože tyhle bílé krystaly mě taky nikdy nepřestanou udivovat,
ale měla jsem v plánu ještě jedno místo,
které je jen kousek odsud.


Stačí proběhnout kouskem lesa,



co i takové poklady schovává


a už jsem tady...



Na tomhle místě na okraji lesa,
odkud jde dohlédnout do údolí a až na protější stranu kopce,
tak i tady v noci čarovala paní zima...



Když jsem tam stála pod tou bílou nádherou,
přemýšlela jsem nad tím,
co často v poslední době slýchám o sobě,
že se dívám jinak,
že vidím to, co jiní ne.


Nevím, nezdá se mi, že se dívám jinak,
snad si jen víc všímám maličkostí,
snad proto, že vím, že mě dokáží vždycky potěšit,
že když všechna lidská pomoc selže,
tak příroda, ta nezklame mě nikdy.




Pokud se budeme mít touhu dívat,
budeme chtít a aspoň trošku budeme vděčni za to, co nám dává
a občas i na rozdíl od některých lidí,
za to po nás nikdy nic nežádá zpět,
tak tyhle čáry a kouzla jsou nám všem na dosah kdykoliv si vzpomeneme...




Stačí si jen dřepnout do staré trávy,
poslouchat vítr a krystalky cukru, co padají k zemi
a je to zase jiná pohádka...



Všechno v životě je je jen o úhlu pohledu,
o naší vnitřní volbě.
třeba jako pohled, co se před námi objeví,
stejně jako tento, na konci mé dnešní ranní vycházky do lednové pohádky.



Mohla jsem tady být třeba taky smutná,
že už nikdy na tomto místě nepůjdu do vysokého smrkového lesa,
co býval kdysi plný třeba hub
a byl skvělým místem pro naše dětské hry,
že zůstala jen pustina na hony vzdálená obrazu,
který jsem tady byla zvyklá vidět,
ale já chtěla dnes ráno vidět bílou pohádku
 a já ji viděla a navíc v ní hrála jedinou a hlavní roli...


Jedinečné ráno, které jsem měla možnost zaznamenat,
pro sebe, pro vás, kteří se mnou tímto mrazivým a mlhavým ránem šli
a chtěli vidět svět možná na chvilku mýma očima.
Vám všem zase ze srdce díky...

Sníh je jen sníh, který zaspal...



16 komentářů:

  1. Děkuji za to zdokumentování!
    U nás bylo takové ráno snad jen jedno, na focení a procházku fakt nebylo kdy... Škoda! Ale včera jsem si užila hodinku slunce v lese, to byla paráda!
    Haničko, měj hezký den, Helena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Helenko,jsem ráda,že jsi stihla tuhle pohádku aspoň se mnou.
      Měj se moc hezky i další mrazivé dny.

      Vymazat
  2. Nejsem moc na zimu, mám raději bosou nohu. Ovšem zimní poetika nabízí kouzlo okamžiku, jen ho chytit.
    Takto vyšňořená krajina prostě k tomuto období patří, jen našemu kraji se vyhýbá.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já jsem taky "trávový"tip, ale naučila jsem se vnímat i jedinečnost zimy.Jsem ráda, že jsi se mnou zase šla.

      Vymazat
  3. Opravdová pohádka, já ji letos ještě neviděla. :O) Ta namrzlá jinovatka dokáže divy, svět je hned krásnější. Letos je to s tou zimou takové začarované, takže jsme rádi, když alespoň chvilku mrzne.
    Hani, měj krásné dny. D.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dáši, věřím, že určitě na svých cestách tuhle zimu ještě potkáš.
      Měj se krásně a opatrně na silnicích.

      Vymazat
  4. Hani,
    pod tvá slova se podepisuji !
    Stále rychlejší a rychlejší doba se na nás semílá čím dál víc, není kdy se zastavit,...ale když se to občas o víkendu povede,projít se za humna , už si také dokáži uvědomit jaká je to krása !
    Přeji nám všem více takových dní, okamžiků,..

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dospěla jsem do stádia kdy vím, že všechno co prožívané je věcí naší vilby. Takže taky mnohdy volim aspoň chvilku zastavení před "musím" a stojí to vždycky za to. Přeji správnou volbu a skvěle dny .

      Vymazat
  5. Projít se s Tebou je vždycky moc fajn. Takovou pohádku jsem zažila mnohokrát, když jsem šla nedalekým lesem.
    Letos sice některá rána jsou postříbřená námrazou, ale jen takovou jako ve spěchu. Takže Tvoje fotky a větičky-paráda!
    Měj se hezky!
    Hanka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hani, přesně, ta stříbrná je dokonalá taky. Kouzlo, co mnohdy mizí během pár hodin.Je fajn si je užít, pokud je ta možnost.
      Měj se krásně a děkuji za doprovod u nás.

      Vymazat
  6. Hani, krásně u vás zima malovala.... U nás zatím ne, takže o to raději jsem se koukla na tvé fotky.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Stání, myslím, že to ještě určitě dojde i k vam. Moc děkuji za chuť se se mnou stavit u nás.

      Vymazat
  7. Hani, tohle mám moc ráda.
    Díky, že jsem to zase s tebou mohla zažít.
    U nás je jarní leden...nemáme ani sníh, ani námrazu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tady je to taky jako na houpačce a na to jsou tyhle fotky fajn.
      Evi, měj se hezky.

      Vymazat
  8. Letos se nám sníh téměř vyhýbá... až je to líto dokonce i mně. Já jsem neskutečně vděčná i za ojínělou krajinu, která navozuje pocit zimy, čistoty, odpočinku. Krásné obrázky od vás, radost pohledět. Díky.
    K.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Kačenko, tak třeba se j stě nakonec ta pravá bílá zima ukáže na víc než jedno odpoledne.Měj se hezky, ať už bude počasí jakékoliv.

      Vymazat

Děkuji moc za váš čas a chuť, přidat mi sem i pár řádků ...