Zkontrolovat perlu ...

Když jsem psala o posledním prázdninovém výletu,

slíbila jsem vám ještě jedno místo,

kam se podíváte se mnou.

Když jsme se v parném srpnovém dni vraceli ze Strážnice,

trošku jsme změnili trasu

a místo na severozápad,

jsme jeli ještě malinko k jihozápadu.

Nejeli jsme k moři,

abych lovila perly,

ani jsem nenavštívila žádné věhlasné klenotnictví,

ale v blízkosti jedné významné moravské perly,

jsme se přece jen na sklonku dne ocitli...

Byli jsme tady už mockrát,
naposledy před skoro dvěma roky,
kdy mě čekala jedna zásadní operace v životě
a sem jsem si šla pohladit duši.

Hlavně okolí máme projeté křížem krážem,

ale přesto je tohle místo vždycky

 jiné,

výjimečné,

dokonalé,

nezaměnitelné...

Pojďte se se mnou projít tentokrát jen kouskem úžasné zahrady-

perly mezi zámky- moravské Lednice.

 Kdo by neznal tyhle věžičky,

skvost mezi zámky,

každoročně jej touží vidět miliony lidí...

My měli štěstí,

že jsme tady byli právě až navečer,

kdy v zahradě bylo jen pár lidí

a žádné davy se nekonaly,
přesně, jak to mám ráda,
jak jsem si to právě dnes přála...

Chtěli jsme jen nakouknout do nejbližších cest vedle zámku

a hlavně zkontrolovat,

jak se letos zase páni zahradníci činili...

Když vidíte tuhle květinovou krásu

a cítítu tu horkost ve vzduchu,

je to jako zázrak...

Vždycky, když procházím mezi záhony,

 představuji si, jaké to je, starat se o takovou obří zelenou oázu.

Kolik práce dá jen obyčejná zahrada kolem domu

a kolik tyhle nekonečné řady záhonů všemožných barev a vůní dají námahy,

aby mohly těšit tolik lidí vlastně nepřetržitě...

Už v Kroměříži v Květné zahradě, kde jsme byli na začátku léta, 

mě už po několikáté napadlo,

jak by mě tahle práce bavila a naplňovala.

Když jsme tam viděli zahradníky, jak vysazují nové záhony,

měla jsem neskutečnou chuť zakleknout vedle nich.

Přiznám se, že kdybych tam byla sama, ne s rodinou,

asi bych to i udělala

 a trochu téhle krásy zkusila vytvořit s nimi...

Mám sen o tom, že třeba jednou, vyměním kancelář na sny o dovolené,

za krámek s vůní kytek

a budu posílat jiným radost zase jinak...

Ale to jsem se mezi těmi nekonečnými záhony zasnila asi zase moc,

ale když takovou krásu vidíte,

napadá vás spousta věcí a plní se i některá poprvé...

Třeba když jsem chtěla z dálky ještě udělat poslední obrázky,

všimla jsem si,

že je otevřená zámecká kaple.

Byla jsem v Lednici nepočítaněkrát,

ale přísahala bych, že nikdy otevřená nebyla,

nebo prostě jenom mi nikdy neprolétlo hlavou k ní jít,

až dneska...

Když slunce zapadalo za poslední střechy na západě,

vešla jsem úplně sama k bráně,

chvilku jsem postála

a dívala se na tu dokonalou krásu přetrvávající staletí,

hru kamene a slunce,

co osvětlovalo kamenné výjevy na stěnách,
nesktečnou krásu umění pánů kameníků,
co se už dneska nerodí...
Nechala jsem se zase vtáhnout do svých myšlenek,
jako už mockrát na takových místech.

   

Třeba i o přáních a splněných i nesplněných snech
a že třeba i taková malá zajížďka na konci horkého dne,

vás může pohladit a ukázat víc, než byste si dokázali představit,

že i perla se dá najít kdykoliv a kdekoliv.

Většinou tam, kde ji nejméně čekáte,

ale přesně ve chvíli, kdy ji potřebujete najít.
Přesně jako tenhle večer já v Lednici...





A co vy? 

Už vás něčím překvapilo známé místo,

o kterém jste si mysleli, že vás tam už po sté nic nového nečeká?




Každé přání, které vychází skutečně přímo ze srdce,
bude po zásluze ...
splněno

❤