neděle 1. září 2019

Vrátit se v čase ...

Letošní poslední prázdninový výlet jsme vybrali do míst,
kde jsme nikdy nebyli,
do míst, kde můžete zažít vratku v čase,
kde se můžete minulosti dotknout,
kde vám stačí jen překročit jeden vstup
a ocitáte se o století zpátky...
V místech krásné jižní Moravy,
v dědinkách rozházených po moravských kopcích.
Pojďte se mnou do krásného skanzenu ve Strážnici...



Miluju skanzeny,
asi víc než hrady a zámky,
tuhle dobu našich prababiček,
kdy obyčejný život byl smysluplnější a určitě pomalejší...



Je to zvláštní,
že vždycky v blízkosti těchto jednoduchých dřevěných domečků mám pocit,
že se svět kolem vymazal...







Nejskvělejší pro mě je,
když je tam krom mě, jen minimum lidiček,
když se všechno kolem vymaže,
když se ocitám v době,
která je pro mě tak nějak srdeční,
jakoby známá...



Snad to bylo tím horkem,
snad minulostí, které se všude dalo dotknout,
měli jsme i my, chuť zpomalit na chvilku úplně...
A tak jsme zasedli tady pod starý ořech
a v původním koloniálu jsme koupili tu nejlepší bezovou limču,
kterou jsem určitě kdy pila


a k tomu jsme si dali jeden obrovitý poctivý koláč,
který uměly dokonale snad jen ty babičky...


A když jsem pak přivřela oči,
jako bych slyšela zvuk povozu,
z dálky štěbetání ženských vracejících se z pole,



a křik dětí,
kterých bylo tehdy všude plno...


Pohltila mě dokonale vůně doby minulé,
kdy obyčejný život byl těžký,
ale možná šťastnější...
I v tom nejobyčejnějším domečku si byli všichni blízko,
měli málo,
ale byli ochotni se i o to nic podělit...




V těch chaloupkách jakoby se jen majitelé na chvilku vzdálili,
všechno zůstalo tak, jako kdysi...





Když se dívám na věci,
přemýšlím nad tím, že každá měla svůj význam, nic nebylo navíc,
i když sloužily i po několik generací.
Jak asi vypadali ti, kterým patřily,
jaké měli osudy,
jestli byli šťastní, nebo jim život nachystal nejedno trápení?






Procházala jsem tímhle uzavřeným, zachovalým světem 
a přemýšlela nad tím, jak moc je jiný oproti tomu dnešnímu...



Že všechno je v životě vážně jen o úhlu pohledu,
že i takový skanzen se dá projít jinak,
proběhnout staré domy
a divit se nad tím, jak takhle obyčejně, možná nuzně někdo mohl žít...

 



Nebo v údivu stát a kochat se nad tím,
jak v obyčejnosti a jednoduchosti mohli být lidi šťastní...


Třeba jen za to,
že byli spolu, nemoci se jim vyhýbaly,
že si nezáviděli,
že si nezištně pomáhali,
že drželi pohromadě...
A v myšlenkách o štěstí jsem došla až ke kovárně
a nahlídla dovnitř,
snad abych vám i sobě to původní štěstí zvěčnila,
a to hned trojité...



Tady prostě všechno bylo pro mě tak nějak hezčí,
snad i starý plot
a vysoké kopřivy...


Zahrádky tady žádný architekt neprojektoval
a přece mě pohladily neskutečně...




Nechtělo se mi vůbec pryč
a kdybych tady byla sama,
asi bych tu dalších pár hodin určitě vydržela,
snad jako bych se vrátila do doby,
kterou jsem znala...

Snad se mi podařilo aspoň kousek téhle jednoduché krásy přenést i sem,
snad vám nevadilo horko a zase velká dávka obrázků,
ale srdcovky já prostě musím, však už mě asi znáte.
Ale dávám slib pro příště-
ukážu vám další moravskou perlu,
tak se zase stavte,
budu ráda...


Možná se nemůžeme vrátit zpět a změnit začátek,
ale můžeme začít tam,
kde právě jsme a změnit konec ...



18 komentářů:

  1. Tak tento skanzen vidím poprvé. Nějak mne i náhodné fotky míjely. To je krása, to je tichá prostá poezie.Úplně se vidím u své babičky. Její chaloupka měla doškovou střechu, v sednici byla kamna s pecí, pruhované peřiny....
    Moc ráda jsem se dnes ocitla v tomto krásně malebném místě.
    Hezký první zářijový den, Hanko!
    Hanka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hani, přesně, chaloupka s doškovou střechou mě dostala.Tak jednoduchá a tak krásná.
      Jsem ráda za tvoje vzpomínky.
      Krásné zářijové dny i k vám.

      Vymazat
  2. Anonymní01 září

    Krásná vzpomínka na časy zase ne tak vzdálené, čas mojí babičky.
    Moc hezké!
    Jiřina z N.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jiřinko, moc ráda jsem potěšila i tebe.Měj se moc krásně.

      Vymazat
  3. Ve skanzenu ve Strážnici jsme byli loni. Přesně jak říkáš. Jako by se člověk vrátil k babičce na prázdniny.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to jsem ráda, že jsi měla chuť se i se mnou vrátit.
      Přeji pohodový start v novém měsíci.

      Vymazat
  4. Hani, skanzeny jsou můj šálek kávy.
    Chtěla bych žít v jejich době.
    Moc mávám a přeji trochu klidnější září. Já bych si ho přála moc:-)))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Evi, přesně o tom píšu, tahle doba je mi taky nějak blízká.
      Zvládni rychlý zářijový start.

      Vymazat
  5. Haničko, i já mám skanzeny moc ráda a ve Strážnici jsem ještě nebyla. Snad jednou... Děkuji za krásné fotky i povídání.
    Měj hezký večer, Helena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Helenko, tak o to jsem raději, že jsem ti tohle místo mohla ukazat.A třeba jednou, jak píšeš...
      Měj se taky moc a moc hezky.

      Vymazat
  6. Hanko, skanzeny se mi taky líbí, mám ráda nahlédnutí do dob minulých. Ale zas bych si je tak neidealizovala. Možná byl život pomalejší, ale v případě obyčejných venkovských lidí taky o hodně nuznější a těžší. A myslím, že ani dřív nebyl závisti prostý a že se všichni nemilovali všeobímající láskou: Vím, asi to zní cynicky, ale moje máma je z venkovské samoty (některé "skanzenové" věci pamatuju od babičky), elektriku tam zavedli v šedesátých letech minulého století a od mámy z vyprávění vím, že život tam nebyl žádný med.
    Hezké září.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Stání, moc dobře si uvědomují, jak těžká tahle doba byla. Vím, jak složité bylo takto žít.Myslela jsem to spíš v kontextu mnohých v dnešní době, kteří mají všeho nadbytek a
      stejně nejsou šťastni a spokojeni.Pořád se za něčím ženou, city a obyčejné lidské souznění a pospolitost se vytratilo ...o tom byla moje úvaha mezi chaloupkami ...
      Užívej si všechny poprázdninové dny.

      Vymazat
  7. Hani, já tam byla koncem června a moc jsem si prohlídku užívala. Tolik zajímavých informací jsem se dozvěděla, průvodkyně byla skvělá. Provedla nás skanzenem od zrodu života až po jeho skon. Překvapilo mne, že v jedné místnosti spalo a žilo až 11 lidiček, vůbec si to nedokáži představit. Manželé v malé posteli, dvě děti jim v nohách, ostatní děti na peci, nejstarší z dětí na zemi na slámě a prarodiče na lavicích u stolu. Nás asi ani 11 na prohlídce nebylo a sotva jsem se do té místnosti vešli. No, dříve opravdu žili jinak a hodně skromně.
    Moc hezky jsi prohlídku popsala a nafotila, ráda jsem si vše připomněla.
    Přeji Ti krásné září. D.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dáši, spoustu informací bylo až neuvěřitelných v porovnání s dnešní dobou. Ale stejně tuhle dobu nepřestanu obdivovat. Všude dýchá taková obyčejná lidskost...
      Přeji jen samé hezké další dny.

      Vymazat
  8. Marně přemýšlím, jestli jsem nějaký skanzen vůbec někdy navštívila. Možná jako dítě, ale vůbec si to nevybavuju.Jsem moc ráda, že jsem mohla alespoň díky tvým úžasným fotkám do minulosti nahlédnout. Čím jsem starší, tím víc o minulosti přemýšlím.A také o tom, co píšeš - že se dnes stále za něčím nesmyslně ženeme, nikdy nejsme spokojení, nikdy nemáme dost... Neumíme se zastavit a prostě být.
    Krásné září, Hani!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ali, tak o to víc jsem ráda, že jsem ti tenhle svět starých časů mohla ukázat. Skanzeny jsou moje srdcovka, snad to bylo i vidět...
      Krásné dny v září i k vám.

      Vymazat
  9. Ha, skanzen tu!!! Jsme prostě naladěny na stejnou notu, téměř ve všem... .o)
    Krásné obrázky, krásná místa, kde se čas zastavil... a my máme to štěstí, že se můžeme na chvíli zastavit s ním.
    Díky za tu možnost.
    Krásné zářijové dny
    K.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já věděla, že jedu po tvé kolejí :-).Byla jsi stejně se mnou, zase...Taky tobě přeji jen samé dokonalé zářijové dny.

      Vymazat

Děkuji moc za váš čas a chuť, přidat mi sem i pár řádků ...