sobota 9. března 2019

Znovu po žluté ...

Uprostřed týdne jsem zase nazula Toulavky
a vydala se po zimě na delší výšlap,
zase po trase, kterou mám nejraději,
ale v kuse jsem po ní vlastně nešla.

Snad vás nebudu nudit a ani vám nebude vadit,
že volím často podobné trasy,
ale když já nejraději utíkám z města do ticha.
Mezi kopou lidí si ty svoje baterie nedokážu znovu dobít.
Zajela jsem si tam, kde to mám ráda,
jen projít jednu trasu celou,
od skal k řece a ještě dál...
Když jsem stála na začátku cesty,
slunce se schovávalo a já jen poprosila,
aby mi tenhle den vyšel,
aby mi pomohlo,
aby osvítilo moji cestu,
snad cíleně označenou žlutou značkou,
aby obrázky byly ještě hezčí a den slunečnější.


Aby vítr, který měl být ten den silný, počkal až budu v cíli.
Chvíli jsem seděla na téhle vyhlídce nad řekou na kraji skal 
a koukala na nebe.
 S voláním dravého ptáka nad údolím
se najednou mraky rozestoupily a vysvitlo slunce.


A já v tu chvíli věděla, že se mi to povede,
že mi všechno ten den zase vyjde...


Šla jsem cestou klikatou, zase po skalách,



kontrolovala jsem staré borovice
a zoufale si přála, ať jich tolik neubývá suchem, kůrovcem,
ať nezmizí...




No řekněte, kdy se můžete z cesty, co vede skoro nebe,


i toho nebe, i štěstí z vršku stoleté borovice skoro dotknout...



Kéž by tahle krasavice ustála i tyhle, pro ni určitě nejtěžší podmínky
a mohla ještě spoustu let údolí strážit a objímat shora...


Uprostřed skal a lesa, je tady i místo,
kde se můžete posadit na lavičku
a nechat svět kolem plynout...
Zapomenout na všechno kolem,
na všechny bolesti a trápení, srovnat myšlenky,
 mít radost že jste, co máte a těšit se na všechno hezké, co vás ještě potká
a k tomu vám z dálky může zacinkat kostelní zvon...



Moje další kroky vedly až k prameni,
který tu odpradávna vyvěrá,
co není jen obyčejnou vodou ze země...
Je to zázrak, když si uvědomíte,
že tu teče, stejně jako ta voda dole v řece,
tolik let pořád, bez zastavení...




Moje cesta po skalách zase končila u Oslavky,
jen pár kilometrů dál po proudu, než jsem šla minule.
Řeka tady má víc místa, už ji nebrání masivy skal na březích
a může ukázat zase po roce svoji sílu.



Šla jsem po loukách, co pamatují moje pionýrské tábory
a vzpomínala na stezky odvahy kolem řeky
a hlídky v noci u největší vrby, kterou už vzal dávno čas...




Šla jsem po břehu a poslouchala dál koncert řeky v doprovodu ptáků.
Podivila jsem se sněženkám, co je nevzaly ani ledy,
ani proud vody s ledy před měsícem
a v klidu si tu kvetou, aby potěšily všechny, kteří si jich všimnou...





Po proudu jsem došla zase až k poslednímu splavu před civilizací,
poslechla po dlouhé době pár minut hučící proud vody




a došla jsem pomalu až do úplného cíle, pořád se slunečním parťákem nad hlavou.


Až doma se nebe zase zatáhlo,
snad jako na znamení,
že ten sluníčkový předjarní den byl zase pro mě, pro vás,
kteří máte chuť chodit se mnou jednou, ale i opakovaně.
Snad vám nevadí, že možná na podobná místa,
místa bez lidí, pořád do ticha,
ale já hned tak asi trasy nezměním,
ty cesty jsem totiž já...

Žít, to je největší umění v životě,
protože většina lidí jen existuje...


22 komentářů:

  1. Hani, to je zase podívaná..., ty nádherné borovice, procházka kolem řeky a zastavení u splavu, to já ráda. Jen jsem se letos ještě kolem žádné řeky nemotala, takže děkuji za toulání s Tebou. Nádherné fotky probouzející se přírody. A té vody, snad jí bude letos dost.
    Měj pohodový víkend. D.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dáši, jsem ráda, že aspoň zprostředkovaně ses k řece dostala. Určitě to brzy vyjde i na vlastní oči.
      Měj se moc fajn.

      Vymazat
  2. Hani,děkuji za nádhernou procházku,hned bych šla s tebou,máte tam kræsně.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To já díky za doprovod. Mějte se moc a moc hezky.

      Vymazat
  3. Ráda se dívám na všelijak pokroucené větve stromů- borovice Tebou vyfocené - to je nádhera. Ale i celý zdokumentovaný výšlap člověk utvrdí v tom, že je u nás krásně.
    Měj se hezky, Hanko!
    Hanka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hani, přesně, je u nás krásně. Kdekoliv a stačí mnohdy kouknout jen kousek od domu.
      Taky přeji jen samé pohodové dny i k vám.

      Vymazat
  4. hani, jako vždy jsem se s tebou ráda prošla. I proto, že díky podzimní dovolené jsem k Oslavě nahlédla, tak mám pocit, že jdu trochu známým krajem. A ty to navíc umíš vždycky tak krásně nafotit. Díky za pěknou procházku.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Stáni, věř mi, že jsem si tam na skalách na tebe vzpomněla, i když tudy jste nešli.
      Posílám moc pozdravů a ať jsou další dny co nejhezčí.

      Vymazat
  5. blondýna10 března

    Tohle není o nás, ale o tobě. To je kritérium, jak se ty cítíš a kde ty jsi spokojená.
    Hledat balanc musí každý sám a ty to skvěle umíš.
    Já mám momenty, kdy potřebuji nutně lidi a pak toužím po klidu, ale díky povaze vypnu mezi lidmi.
    Příroda v tvém podání má kouzlo, styl a pohled okem spokojeného diváka je skutečně znát.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Simi, já jsem s lidmi pořád, stovky očí potkávám denně v práci. Proto musím načerpat energii v tichu, abych pak to nejlepší ze sebe mohla zase předat lidem dál v kanceláři.
      Moc děkuji za doprovod a milá slova. Tak ať všechny dny i tobě vyjdou na jedničku.

      Vymazat
  6. Krásné! Dobře vím, že i když se za týden jde stejnou cestou, stejná prostě není... Stačí se jen dívat. A to ty umíš opravdu parádně!
    Haničko, měj hezkou neděli, Helena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Helenko, přesně, proto mě žádné místo, i to, kde jsem byla stokrát nikdy neomrzí.Jsem ráda, že jsi zase měla chuť jít se mnou. Hezké březnové dny i k vám.

      Vymazat
  7. Anonymní10 března

    Hani, já se s tebou na tvých toulkách ( na blogu ) cítím báječně, připomíná mi to jednu dávnou dovolenou v Hartvíkovicích u Dalešické přehrady, kdy jsme brázdili tamní okolí, a návštívili jsme kromě jiného i města Třebíč, Jaroměřice a pod. Ale ta příroda je tam tak jiná, než u nás k vidění běžně bývá. To víš, já z Děčínska jsem zvyklá na jiné, ale také krásné výhledy. Pa, ať ti to běhá a fotí. Jiřina z N.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jiřinko, moc děkuji za nakouknutí a milém povídání. Oslavka a Jihlavka, moje nejmilovanější řeky. Harvíkovice, Wilsonku, Dalešickou přehradu na Jihlavce tady mám na blogu taky, třeba tady: https://stastnedny.blogspot.com/2018/03/v-den-hledani-pokladu.html.BOhužel se všechno kvůli kácená rychle mění. Ale ono je tady všude krásně. Já zase třeba ještě nebyla v Děčíně, kdyby to nebylo tak daleko...ale třeba, jednou...
      Tak se tam mějte moc a moc hezky a třeba se tady někdy ještě stavte :o).

      Vymazat
    2. Anonymní22 března

      Haničko, já jsem bytostí Severočech, narodila jsem se v Benešově nad Ploučnicí a mám to tam v kopcích ráda, ale osud mě dostrkal do Neratovic! Takže mi nezbývá než trajdat po vlastech českých a pokud to jde i okolo
      ( po Evropě ).Občas své cesty dám i na blog a ke slovu přilípnu většinou i fotky.
      A jelikož jsem starší model, už jsem toho nachodila a najezdila autem, busem, na kole i pěšky hodně.
      Krásné výletování přeji.
      Jiřina z N.
      trvalkadahlia.blog.cz

      Vymazat
  8. Krásné... ušetřila jsi moje kroky. Já tentokrát zvládla jen Toulavku v TV:)))))
    A dnes nebude taky nic, protože od rána prší a prší. Eva

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Evi, to jsem ráda, že jsi šla takto se mnou. Mě je dneska počasí jedno, zase sedím v práci :o). Objednávám počasí na pátek... Měj se hezky.

      Vymazat
  9. Hani, nádhera! Ta borovice na výhledech, to je kouzlo....
    Hani, pověz mi, nebojíš se chodit sama do odlehlých míst? No asi ne, viď? Já s tím totiž trochu bojuju, no trochu víc. Sama nikam nechodím, jen po fregventovanějších místech....
    Měj prima dny, Petra

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Peti, co ti mám na to říct? Prostě jdu a přeju si, ať mi má cesta vyjde...Nikdy bych tomu nevěřila, že takto budu chodit. Ale mým tempem, s foťákem, kdy zastavím u každého mechu, by asi se mnou nikdo jít nechtěl.A tak teď navíc chodím sama a je mi tak nejlíp.
      Měj se taky moc fajn.

      Vymazat
  10. Haninko milá.. nudit ???
    Jako malá se pokaždé cítím, když si nasadíš Toulavky a já nevim kam nás zavedou 😉.
    Ach ty borovice,ach to nebe nadosah. Opět nádherná procházka s Tebou a uzadne pročištění myšlenek. To jsem opravdu moooc potřebovala. Moc děkuji a krásné dny mej.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. P.s... ach ta technika byla opět rychlejší než já. 😉😉😉 Měj se moc krásně.Z🖤

      Vymazat
    2. Zdeni, jsem tak ráda, žes mohla jít znovu se mnou. Přece i tak trochu kvůli vám chodím, abyste tu krásu mohli vidět se mnou.
      Je tolik míst, kde je takhle krásně.
      Měj se moc a moc hezky a užívej i zasloužených volných dni- vím, o čem mluvím ;-).

      Vymazat

Děkuji moc za váš čas a chuť, přidat mi sem i pár řádků ...