Kolem zamrzlých hladin ...

Tentokrát vám cíl mého dalšího toulání prozradím hned.

Vrátila jsem se po čase do míst,

která bývají tichá v létě, natož teď,

když slunce hřeje, ale ruce přimrzají ještě ke spoušti...

Zajela jsem si opět vlakem do ticha rybníků a opuštěných polních a lesních cest...

Chtěla jsem stihnout ještě okamžik, kdy mrazivá krusta bude chránit hladiny,

ale aspoň trošku se bude život v těchto končinách tušit...

Sluníčko mi bylo zase parťákem po celou dobu

a svítilo přesně tehdy, kdy mělo...

Procházela jsem zase kilometry napůl vysušených cest,

místy, kde ještě staré pokroucené borovice stojí jako stráž...

Nikdy mě tyhle staré cesty uprostřed nekonečných polí a remízků nepřestanou udivovat.

Je jich teď tak žalostně málo, ubývá jich neskutečným tempem,

tak asi i proto si vybírám většinou cesty tam, kde je na cestě potkám...

Nešla jsem ale nakonec sama, vždycky se nějací parťáci objeví,

tentokrát velké stádo srnek, co se stejným údivem jako já, zíralo i na mě,

 kde se v téhle pustině beru?

Po těchto úzkých cestách,

kde obrázky přicházejícího jara střídaly pomalu vzdávající se zimu,

jsem došla až ke kapličce uprostřed lesa, jako z pohádky...

Zvláštní místo, zase,

chvilka i pro slunce, aby mi uvnitř osvítilo to, co chtělo, co mělo...

A pak jsem šla kousek i po silnici,

kde provoz byl stejný jako před desítkami let,

takže zase sama, pár dalších kilásků...

Dostala jsem se až zase do míst,

kde v hledáčku foťáku byly jen hladké rybníkové hladiny

a nad nimi jen modré nebe a šlehačkové mraky...

Slunce si hrálo

a já zase jen stála a usmívala se nad tou možností tady být

a jedinečné mrazivé divadlo zachytit...

Nikoho jsem nepotkala, všechny chaty na březích byly ztichlé

všechna ta pohoda a klid, jako by byl zase jen pro mě...

Snad to ticho a klid jsem si i sem na památku, dokázala aspoň trošku přenést
a třeba potěšit i vás, co to štěstí jako já nemají a celý týden čekají na víkend,
kdy budou moci třeba svoje Toulavky obout taky a vyrazit...

To nejkrásnější v životě nejsou věci,

nýbrž chvíle, okamžiky a nezachytitelné vteřiny...

❤