Letošní Velikonoce nebudou ...

Zcela určitě pro mě jako vždycky.
Myslím si, že letos poprvé za svůj život nebudu na Velikonoční pondělí doma.

Už od mala bych možná raději vyrazila hned zrána někam na výlet, 

ale tradice ctím a tak prostě vždycky jsme byli v pondělí doma.
 Tedy holky doma, chlapi na "mrskutu".

Bohužel letos na mě vyšla v práci směna, takže nezbylo nic jiného než změnit tradici...

O to hektičtější to bylo o víkendu, aby se všechno stihlo, nachystalo, napeklo, tedy já

 a v pondělí nikdo nepoznal, že paní domu není doma...

Pro mě jsou svátky letos jiné, tedy i vajíčka jsme pojali u nás doma zcela originálně...


 

Jen moc dobře nechápu, proč musí být v práci i ti, kteří by nemuseli. 

Stačilo by, kdyby to někdo "rozumný"zařídil a nařídil.

 Jako ostatně v zemích kolem nás, kdy svátek značí vždy zavřené obchody, restaurace,
 prostě všude, kde to není životně nutné.

 

Přemýšlím nad tím, kolik lidí vlastně ani netuší, proč Velikonoce jsou.

V naší skoro ateistické zemi je to až k pousmání, že máme svátek dokonce i na Velký pátek...

Spousta lidí bere svátky spíš jenom jako bonus, že nemusí do školy, práce, volno navíc.

Když tak nad tím přemýšlím, tak snad jen ti chlapi si dokážou užít svátky jako svátky.

Vánoce, Velikonoce, paráda, klídek, lehárko, je nachystáno, nazdobeno a oni slaví...

/Omlouvám se všem, kteří jsou výjimkou  :o)/

No nic, třeba v příštím životě... Ale ne, neměnila bych, vždyť kdo mě nakonec nutí,

 abych vše stihla, napekla, nachystala, nazdobila- nikdo, jen já sama,

 protože jsem tak zvyklá, ale hlavně mě těší, když to chutná nebo potěším ty okolo.

Takže ať už jste doma, nebo v práci, přeju mě i vám všem, kteří se zatoulali na moje stránky,

 pohodový závěr jarních svátků, aby další dny byly v klidu, pohodě a plné sluníčka jako dnes...

Aby všechny dny které přijdou- byly svátkem ...

Fialové louky nad Brnem ...

Zajeli jsme si zase na výlet, který se musí ovšem náležitě načasovat. 

Musí to být  na jaře, svítit slunce a být teplo, přesně jako dnes.

Náš cíl byly louky nad Brnem, 

které každý rok zjara zdobí tisíce fialových trsů koniklece velkokvětého.

  

Dokonce ulice v blízké části Nový Lískovec, nese název podle této kytičky.

Nádhera, která je výjimečná 

už jen pro blízkost jednoho z největších sídlišť v Brně na Kamenném vrchu.

Tento druh konikleců roste u nás pouze na Moravě a v takovém množství jenom zde.

Neskutečná nádhera, čítající zde prý až 55 tisíc trsů těchto fialkových zvonečků,

 dělá z této lokality výjimečnou oblast,  která nemá prý dokonce na celém světě obdoby.

  

Snad vydrží tato výjimečná oblast i pro další generace  a davy lidí, 

které tyto stráně každoročně obléhají, nebudou pro tuto krásu zničující ...

Jiný pátek ...

Je fajn, že letos poprvé "chytré hlavy" vymyslely, že by bylo bezva,

 prodloužit si svátky jara o jeden den.

Když navíc člověk chce maličko dodržet Velký pátek tím, 

že se snaží alespoň celý den neběhat s hadrem, netočit se v kuchyni od rána do večera 

a nezachraňovat svůj dobrý pocit tím, že bude viset na oknech, které nestihl umýt,

vyjde z toho buď povalování u televize, nebo se vydat ven.

My jsme volili druhou možnost, vyjet ven, do ticha, žádné supermarkety se opět nekonaly-
/mimochodem vážně nechápu lidi, kteří dobrovolně utrácí volný čas potulováním po obchodech/.

A jak říkala moje babička, nejlepší je:"spojit příjemné z užitečným",

v našem případě výlet na nedaleké torzo hradu Kraví Hora

a na vrbové proutky na pondělní "žíly"- jak se říká u nás mrskačkám, pomlázkám.

A bylo krásně ticho a klid, ale bohužel zataženo a zima na to,
 že už by mělo být pár dní jaro...

Zdi, které stojí pořád stejně už skoro 650 let, 

navzdory době a světu, který byl a je kolem jakýkoliv...

Dřínem zastíněná minulost ...

Letošní první květy Podléšky.

Modrá jarní krása uprostřed hnědého koberce loňského listí ...

A hurá k vodě, prořezat letité vrby...

Vše nachystáno, ještě umotat a může být pondělí...

Až nad vrcholky mandloní ...

Dnešní výlet je jeden z těch,
na které máme čas uskutečnit jej jen během pár jarních dní, aby měl tu správnou atmosféru.

 Plánovala jsem jej už pár let, bohužel nám to nikdy nevyšlo, až konečně dnes.

Zajeli jsme si kousek od nás víc na jih- do Hustopečí.

Cílem naší cesty byla vyhlášená Mandloňová stezka.

Klikatá cesta mezi půlstoletými řadami mandloní, pořád vzhůru blíž k nebi...

Až na úplný vrchol, kde do nebe vedou i schody Mandloňové rozhledny.

Tak jsme se vydali vzhůru, blíž mrakům,
 pokochat se krásou bílých korun mandloní pohledem z výšky ptačí ...

Před padesáti lety, v době největší slávy těchto sadů, zde rostlo neuvěřitelných 17 tisíc stromů.
Bohužel změnou čokoládoven Zora Olomouc na Nestlé
bylo potřeba mmj. vyměnit i dodavatele mandlí pro české čokolády,
 proto osud sadů byl nadlouho zpečetěn.
Nyní zdobí tyto kopce už "jen" něco přes tisíc stromů.

        

Je dobře, že se ale i navzdory nepotřebnosti těchto unikátních sadů,
podařilo zachovat jejich krásu do dnešních dní.
A díky výsadbě nových stromů, zdá se, že mandloně na těchto kopcích zůstanou.

Bílá záplava, která nemá ve střední Evropě konkurenci ani v nynější podobě.

Bíle pokryté kopečky stařičkých sadů na té naší krásné Moravěnce.

Mám radost, že jsem zase bohatší o poznání jednoho unikátního místa.
Místa kde si uvědomíte, jak může pohladit i obyčejná krása stařičkých stromů,
které tu rostou desetiletí navzdory naší uspěchané době ...

Navíc když si objednáte dopředu sluníčko, je to ideální možnost,
jak si užít první jarní nedělní odpoledne ...

Medvědi jistě nevědí ...

Že přímo v lese, třeba i u nás na jižní Moravě mají kámoše- jmenovce.

Nevědí, nevědí, že je to přímo Česnek medvědí...

Mám štěstí, že kousek od domu máme v lese už pár let hotové zelené medvědí koberce.

Dnes jsem zašla zkontrolovat, jestli už sluníčko vytáhlo ten poklad z listí.

Ještě budu muset minimálně týden počkat, ale stejně jsem neodolala a pár jich utrhla.

Je to jedna z úžasných bylinek, která je plná důležitých látek, 

které po zimně dokážou každého fajnově "nakopnout".

Tedy minimálně po rozkousání pár lístků byste byli schopni uzemnit dechem i toho Brtníka...
Každopádně prokázané jsou v česneku látky, které regulují činnost žaludku, podporují trávení,

 ničí střevní parazity, urychlují hojení ran , snižují krevní tlak, působí proti chřipce, astmatu.. 

no vždyť říkám, je to na kde co...



Navíc není potřeba žádná extra úprava, prostě najít, natrhat, omýt a sníst...

Podobně jako dneska já.

Pokud se mi hodně bude chtít, udělám za pár dní i medvědí pastu- moderně- pesto.

Jednoduše rozmixovat s olivovým olejem, trochu soli, možno přidat oříšky, kešu ...

Získám tak super mazání na maso na dušení nebo na gril.

Ve sklenici v lednici vydrží opravdu dlouho.

Případně je možno nakrájenou nať i zamrazit do polévek.

Bohužel čas tohoto lesního pokladu je velice omezený, 

vydrží maximálně měsíc v lese, pak bíle vykvete a tím ztrácí svoji medvědí sílu.

Potom listy zhnědnou a postupně se celá rostlinka ztratí,

 aby se ukázala ve své medvědí síle až zase za rok na jaře.

Tak jestli jej někde na jarních toulkách v listnatém lese najdete, 

neváhejte si pár listů tohoto pokladu natrhat.

Listy se dají samozřejmě i koupit na různých trzích, ale to není podle mě to pravé česnekové...