Až nad vrcholky mandloní ...

Dnešní výlet je jeden z těch,
na které máme čas uskutečnit jej jen během pár jarních dní, aby měl tu správnou atmosféru.

 Plánovala jsem jej už pár let, bohužel nám to nikdy nevyšlo, až konečně dnes.

Zajeli jsme si kousek od nás víc na jih- do Hustopečí.

Cílem naší cesty byla vyhlášená Mandloňová stezka.

Klikatá cesta mezi půlstoletými řadami mandloní, pořád vzhůru blíž k nebi...

Až na úplný vrchol, kde do nebe vedou i schody Mandloňové rozhledny.

Tak jsme se vydali vzhůru, blíž mrakům,
 pokochat se krásou bílých korun mandloní pohledem z výšky ptačí ...

Před padesáti lety, v době největší slávy těchto sadů, zde rostlo neuvěřitelných 17 tisíc stromů.
Bohužel změnou čokoládoven Zora Olomouc na Nestlé
bylo potřeba mmj. vyměnit i dodavatele mandlí pro české čokolády,
 proto osud sadů byl nadlouho zpečetěn.
Nyní zdobí tyto kopce už "jen" něco přes tisíc stromů.

        

Je dobře, že se ale i navzdory nepotřebnosti těchto unikátních sadů,
podařilo zachovat jejich krásu do dnešních dní.
A díky výsadbě nových stromů, zdá se, že mandloně na těchto kopcích zůstanou.

Bílá záplava, která nemá ve střední Evropě konkurenci ani v nynější podobě.

Bíle pokryté kopečky stařičkých sadů na té naší krásné Moravěnce.

Mám radost, že jsem zase bohatší o poznání jednoho unikátního místa.
Místa kde si uvědomíte, jak může pohladit i obyčejná krása stařičkých stromů,
které tu rostou desetiletí navzdory naší uspěchané době ...

Navíc když si objednáte dopředu sluníčko, je to ideální možnost,
jak si užít první jarní nedělní odpoledne ...