čtvrtek 5. března 2020

Toulavkou blátivou ...


Dneska vás vezmu s sebou na jednu rychlíkovou Toulavku.
Když mám volný den,
aspoň jeden z nich věnuji tichu a vyšlápnu alespoň za humna.
Občas, tedy skoro vždycky se rozhoduji z minuty na minutu,
tentokrát byl pokynem ke startu jediný pohled z okna,
kde konečně ustál dopolední déšť.
Věděla jsem, že prostě nezmoknu
a moje Toulavky mi jistě trochu toho bláta odpustí...


Vyběhla jsem nejbližší cestou k lesu,
skoro na jistotu jsem šla ke každoroční zastávce 
za prvním jarním pohlazením...




Tahle bílá jemná krása je pro mě každoročně zázrak,
bílé ostrůvky uprostřed dubového listí...


Ještě zkontrolovat nebe nad údolím z dálky
a pak už cestou lesní,



kolem spousta stejných stromů



a přesto každý jiný...



Tímto úvozem jsem šla snad milionkrát
a taky jsem ho tady mockrát fotila,
tentokrát to byla ale taky změna,
malinko klouzačka,
ale zdárně jsem nakonec došla až do údolí i tak.



Když jsem stála na další povinné zastávce na lávce přes Bobravu,
přemýšlela jsem, kolikrát i tady jsem už stála
a kolik vody mezi tím, pod ní uteklo...



Tu pravou bahnitou atmosféru jsem nakonec zachytila
a zjistila jsem, že ani takové obrázky vlastně taky nemám...




Když se nade mnou začaly stahovat další mraky
a vítr zase sílil,
přemýšlela jsem nad tím, kolik lidí by asi takovou cestu rovnou vzdalo,
nebo kolik by pokračovalo s jistotou dál, jako já...
Došla jsem do fáze,
kdy pro mě asi neexistuje špatné počasí,
snad jenom nevhodné oblečení
a pokud chci vyjít,
nic na světě mě asi nezastaví.
Navíc vím jistě, 
že mě na cestě vždycky něco nového a snad i přímo pro tu chvíli,
pro ten okamžik, kdy jsem tam já, čeká...


Přesně jako právě tady,
já letos poprvé uslyšela v tom větru,
v tomhle zachmuřeném počasí Skřivánka.
Byl tak vysoko, že uvidět pro moje bolavé oči ho bylo nemožné,
ale koncert mi dopřál a zcela privátní.
A tak jsem tam stála a děkovala do mraků,
za sílu okamžiku,
která mi byla dopřána...


Tento jedinečný zvuk, který je pro mě synonymem příchozího jara,
je snad i znamením něčeho nového v co doufám,
sílu nových začátků...




Před sebou jsem pak měla poslední kus cesty,
kdy jsem svoje Toulavky vážně nešetřila
a zase mi proběhlo hlavou,
kolik lidí by polní cestu po dešti raději vzdalo?



Ale já jsem prostě nemohla,
mířila jsem na další koncert v tichu,
chtěla jsem totiž ještě nutně slyšet zurčení jarního potoka...



No řekněte, i beze zvuku musíte ten klokotavý a zvonící hukot slyšet
a to mrazivé vlhko cítit...



Přede mnou byl poslední lesní kopec směrem k domu
a přesně v okamžiku,
kdy na nic nečekám, tak přesně tehdy ještě většinou něco na mě čeká,
stejně jako tady...



Tak schválně, viděli jste někdy podobné choroše?
Malinko mi tihle brčáloví krasavci připadali jako z jiné planety,
ale pro mě byli dokonalí, výjimeční, jedineční...




Vím, asi jsem pro mnohé divná,
ale došla jsem do životní fáze,
kdy mě potěší maličkosti
a snažím se je nejen zaznamenat, ale být za ně i hodně vděčná.
Vždyť život se skládá z maličkostí,
které buď zaznamenáme nebo promarníme.
Volím první možnost,
kdy pár maličkostí může dohromady znamenat nakonec spoustu radosti...

Příliš mnoho myslíme
a příliš málo cítíme.
Je ale jen a jen na nás, 
zda změníme zaběhnuté...


18 komentářů:

  1. Hani, nejsi divná, jen opravdu asi stárnem a užíváme si každé maličkosti, která by nás dřív míjela bez povšimnutí. Také vnímám tu krásu kolem sebe každý rok víc a víc. A ty jsi šla zase úžasnou cestou a potkala úžasné obrázky a ty pro nás zdokumentovala. Třeba ty jemné sněženky, nebo vodu v potoce, nebo ty zajímavé choroše. Tak se dívej dál, jak ty to umíš a těším se na další toulání s tebou. Pa D.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dáši, moc děkuji za tvoji společnost a milá slova tady.
      Taky tobě přeji jen samé pohodové a inspirativní cesty, ať stojí za to se zastavit a zachytit aspoň jejich část...

      Vymazat
  2. Haní, nádhera! Ačkoli jsem tam fyzicky nebyla, přesto jsem tam vlastně byla. Je to radost, je to za odměnu užít si tyto chvíle. Choroše s mechem jsou dech beroucí.
    Jsou lidé, kterým stačí vidět tvoje krásné obrázky a zbytek si obstarají sami. Zurčení potoka, zpěv skřivánka, šumění stromů za větru, vůni deště či lesní cesty... Cítí radost a nadšení s tebou...
    Katka ♥

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Kačenko milá, to víš, že jsi tam taky byla, jako už mockrát, jako spousta těch, kteří sem chodí a vím o nich...Díky tobě už vím, že vážně stačí málo a člověk může vidět všechno co doposud neviděl a uvěřit všemu, v co dosud nedoufal...
      Moc děkuji, za všechno.

      Vymazat
  3. Anonymní05 března

    Hani, to je tak hezké se u tebe zastavit. Naposledy jsem fotila sněženky ve sněhu ( poblíž Roudnice ) asi před dvěma lety, slyšet naživo zurčení potoka ani nepamatuji, kdy naposledy, a ten pařez s houbami, ten je tak úžasný, že by stál za vytisknutí a vystavení. Zelenou já můžu.
    Krásné zážitky nám zprostředkuješ.
    A co na to bláto tvé botky neprošlapky?
    Jiřina z N.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Jiřinko, jsem tam ráda, že jsem Vám udělala radost a že jste mě doprovodila.
      Tak se zase stavte, budu ráda, určitě zase někam zajdu...
      Mějte se moc a moc hezky.

      Vymazat
  4. Haničko, zdravím tě z lázní:-)))
    Díky za virtuální procházku s tebou a krásné foto. Přeji ti hezký víkend-snad ne pracovní:-)))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Evi, tak já tě zdravím mezi lázeňské oplatky ;o)).
      Užij si všechno, co pobyt tam nabízí.
      Víkend mám volný, určitě někam ale vyrážím.
      Měj se moc a moc fajn a užijte si to.

      Vymazat
  5. Hani, krásné fotky, krásná procházka. A ano - život se skládá z maličkostí a je třeba je nepropást čekáním na něco "velkého", co přijde. Je třeba ty maličkosti vnímat a užívat si je. A to ty sakra umíš (a navíc to umíš zprostředkovat i nám dalším)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Stáni, přesně, nečekat a žít teď a tady.Jak jednoduché to je a mnohdy se to učíme tolik let...ale stojí za to si na ten okamžik počkat, když nám to konečně dojde ;o).
      Moc děkuji za pravidelný doprovod a milé řádky.
      Pohodové dny i k vám.

      Vymazat
  6. S Tebou jde člověk- byť jen virtuálně- rád!
    Hezký víkend, Hanko!
    Hanka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hani a s takovým doprovodem já půjdu vždycky kamkoliv ;o).
      Taky se měj moc hezky .

      Vymazat
  7. Vše jsem napsala minule, nebudu se opakovat.
    Ty fotky vody jsou přenádherné, tleskám.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Simi, moc děkuji za zastavení, doprovod i milé myšlenky na mojí cestě. Je fajn, že jsi šla se mnou zas.
      Měj se co nejlíp i další jarní dny.

      Vymazat
  8. Anonymní08 března

    Hanko, choroše mají krásnou škálu zelené barvy. Asi je tam dost vlhko, protože i kolem je hezký mech. Je bezva mít volný den a takhle ho využít. Zdraví Iwka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Iwko, nevím, vlhko tam zase moc nebylo, ale ať je to jak chce, výjimečný pro mě tenhle pařez byl. Nikdy na něj asi nezapomenu. A tobě děkuji za milé řádky a doprovod.
      Hezké další březnové dny i k vám.

      Vymazat
  9. Děkuji za foto vycházku, bylo to jako bych šla s Vámi :-) Máte to tam u Vás moc pěkné, u nás v lese na sněženky nenarazíme. Už jsem taky v životní fázi kdy mi bláto nevadí, ale já bych s sebou vzala ještě psa a tomu je jedno v jakém počasí se projde :-)
    Mějte krásný týden, Jana

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jani, moc děkuji za chuť se mnou jít a návštěvu tady. Moc si toho vážím. Budu ráda, když budete chtít jít i příště a třeba to nebude ani v blátě :o).
      Mějte se hezky.

      Vymazat

Děkuji moc za váš čas a chuť, přidat mi sem i pár řádků ...