Řeka, skály, vřes a ...

Tak mám za sebou asi první předpodzimní toulání.

V tom nejhezčím dni uprostřed minulého týdne

jsem se vydala hned ráno vstříc tichu a jistotě...

Jistotě místa, které mě nikdy nezklamalo,

i když pokaždé jdu aspoň částečně novou cestou.

Chtěla jsem do sebe nasát hodně slunce a odpočinout v tichu,

zase sama, jak jinak...

  

Vydala jsem se opět k řece Jihlavě,

do údolí chat a ticha,

kde nikoho v týdnu většinou ani potkat nejde...

Tohle vodní zrcadlení je pro mě pohlazení vždycky,
ale tentokrát se slunce hooodně snažilo...

Když jsem procházela kolem opuštěných chat,

zase jsem malinko záviděla,

tu možnost tady být kdykoliv a ještě u téhle čisté utíkající nádhery i usínat...

Vystoupala jsem pak zase strmě nad řeku na skály,

kde to mám moc ráda,

a nafotila zase desítky obrázků, které jsou stejně pokaždé jiné než v minulosti.







Poseděla jsem pod jmelím a nasávala teplo ze skalních bloků
a poslouchala řeku v údolí...

Slunce hřálo vysoko nade mnou

 a já zase po chvíli sestupovala lesem znovu k vodě.

Sedla jsem si aspoň na molo u jedné z chat,

smočila asi naposledy letos nohy v řece milované,

zavřela oči a jenom byla...

Voda byla tak křišťálově čistá,

že jsem myslím čistější řeku nikdy, nikde neviděla...





Pozorovala jsem chvilku rybky a taky užovku,

co se koupala kousek ode mě a natahovala hlavu ke slunci,
stejně jako já...

A pak už opět strmě vzhůru, zase přes skály a poslední výhledy do údolí.

Čekala mě další meta,

chtěla jsem vidět zase po roce vřesy,

jen jiné, jinde, stačilo jen projít přes les...

 Nezklamalo mě ani místo, ani bonus v podobě výjimečné lokality,

kde kytky jsou pokaždé tak jiné,

kde slunce žhne ještě o trochu víc a tady snad i zezdola...







Snad nám ještě na pár chvil vydrží i tahle stěna z borovic,

která je ojedinělá
a dělá tohle místo kompletně výjimečným,
v kteroukoliv roční dobu...

Jen na tomto místě nad Jihlavkou,

kousek od Dalešické přehrady...

A když najdete místo,

kde jsou trsy vřesů velké jako náruč,

nepřestáváte děkovat za možnost tady být,

tohle vidět, úplně jinak, zase...

Tenhle kontrast nekonečných plání

a modrého nebe,

kde z bílých čar můžete i vzkazy číst,

mě nikdy tady nepřestane dojímat...

Tato cesta byla zase po čase dost dlouhá

a obrázků už tady je víc než dost,

takže pokud jste se prošli se mnou na slunci rádi,

tak touhle cestou můžete jít ještě na jedno místo,

které jsem musela ten den vidět

a budu ráda, když vám ho budu moct ukázat ve slunci zase příště...

Za vše buď vděčný a budeš šťastný ...

❤