čtvrtek 14. února 2019

Ten správný les ...

Dneska mě zase zlákalo slunce,
které mě i přes okno táhnulo ven.
Do poslední chvíle jsem zase nevěděla, na jakou stranu se dám.
Věděla jsem zase jen trojici- ticho, les a slunce...
Tak jsem se zase rozhodla až před domem
a zamířila tím směrem, kde všechny tyhle,
pro mě nejdůležitější životabudiče, byly jistotou...


Naštěstí les máme vážně jen kousek
tedy naštěstí i listnatý,
protože ten smrkový, bude snad do roka i u nás vzácností...



Nad hlavou mi hřálo slunce a osvětlovalo poslední zbytky sněhu,
ale zatím nemělo dost síly,
aby vysušilo kaluže i uprostřed lesa.
Takže moje chůze občas připomínala kličkujícího zoufalce uprostřed blátivých cest.
Ale i to k únorovým cestám patří,
odrazy slunce v blátivých cestách.



Snad abych pak mohla dojít do vysušených míst,
kde slunce mi hřálo do tváře přes opadané větve dubů...



Mám ráda staré pařezy,
když se na ně dívám, vždycky si přestavuju, jaký strom to byl a jak dlouho tady rostl.
Všimli jste si někdy, jak jsou každý jiný, výjimečný a krásný?



A tak v tom únorovém slunci uprostřed lesa jsem si na jeden pařez sedla,
zavřela oči a jen poslouchala les...



Byla to taková krása,
člověk by řekl, že bude úplné ticho, ale nebylo.
 Byla jsem na prvním letošním koncertě kosů a sýkorek
a jako bonus mi přiletěl nad hlavu vyťukat vzkaz i pan datel.


Seděla jsem tam dost dlouho a nechala kolem jen plynout čas,
snažila jsem se nemyslet na nic,
jen se nechat vtáhnout do lesního světa...



A pak, když jsem otevřela oči,
byla jsem jako bych prošla nějakou terapií, která mi vlila do žil novou energii,
jako bych to pichlavé slunce do sebe nasála.
Možná jsem jiná, pro někoho možná divná,
ale mě nikdy naštěstí tahle místa nezklamou...



Původně jsem šla hledat jiný les,
který jsem ale nemohla nejdřív vůbec najít.
Až tenhle dubový mě zastavil,
snad abych pak našla správný směr
a ten svůj našla...


Šla jsem najít seč borovice vejmutovky.
Krásné stromy, jejichž domovinou je dokonce Amerika
a desítky těchto výjimečných stromů s tmavými kmeny,
zdobí i les kousek od nás
 a jako vojáci odolávají všemu na tomto místě už devadesát let...



I když tahle seč je jen kousek od našeho domu,
byla jsem tam asi jen kdysi, jako malá.
Až nedávno mi ji připomněli mí rodiče
a dneska přišel ten den ji znovu najít
 a potěšit se její výjimečností uprostřed vykácených smrkových a borovicových planin...



Bylo skvělé tam stát, pod těmito velikány
a těšit se z toho, že ještě odolali,
že krom šišek a pár spadaných větví,
jim na kráse za ten dlouhý čas nic neublížilo...



Takže jsem zase viděla všechno,
co jsem si narychlo vysnila,
i to, v co jsem nedoufala...


S kytkou borovicových větví,
s botami od bláta a zapadajícím sluncem v zádech
jsem se vracela navíc s pocitem, že i dvě hodiny blízko od domova
mi můžou rozsvítit den a z obyčejného udělat zase výjimečný...


I v tom nejtemnějším lese jde najít cestu k sobě ...




22 komentářů:

  1. Jóóó....ty tvoje procházky mě moc baví. Projdu se, načerpám energii a ještě mě k tomu nebolí nohy:-)))
    Hani,v minulém příspěvku jsem ti psala jednu prosbu. Můžeš mi prosím odpovědět? Mockrát díky. Eva

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Evi, moc děkuji za doprovod v našem lese.
      Tak ať i u vás jsou všechny tvoje cesty fajn. H.

      Vymazat
  2. Haničko, úplně cítím tu sílu. Sílu přírody a vděčnosti. Taky jsem dnes byla v lese a moc mě překvapili zpívající ptáčci. Kouzelné. Tak pa a brzy zase.... třeba v lese.
    Klárka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Klári, jsem moc ráda, že to cítíme stejně. Les je neskutečná elektrárna...
      Měj se hezky a užívej každý den, co se vydaří.

      Vymazat
  3. Hanka, Les je krásny v každom ročnom období ... Obdivujem, ako sa vieš pozerať cez hľadáčik foťáku a zobrazovať prírodu s toľkou poéziou. Každá tvoja fotka má atmosféru, náboj ... cítim to aj na diaľku ... :) Hani, ďakujem ... L.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Lauri a já moc děkuji za všechna milá slova, jsem ráda, když se do mého psaní a obrázků dostane aspoň trošku z mých pocitů.
      Mávám za hranice, ať jsou další únorové dny co nejhezčí i u vás.

      Vymazat
  4. Zaradovala jsem se, když jsem uviděla, že jsi přidala nový článek. Tušila jsem, že se pěkně projdu.A nezklamala jsem se... Snad nám o víkendu vyjde vyjet si na výlet, abych se prošla v reaálném lese :-).
    Tak díky a hezký den

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Stáni, tak snad se výlet podařil a ty jsi načerpala předjarní sluníčko v reálu.
      Hezké dny i ty další.

      Vymazat
  5. Taky mám les za humny. Snad ještě blíž. Takže když potřebuji dobít baterky jdu se projít.
    Borovice vejmutovka už se tady hledá těžko Její větvičky ve váze vypadají tak hezky.
    Ráda jsem se s Tebou zase prošla.
    Hanka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jj. les nikdy nezklame. Máme to štěstí, že jej máme na dosah. Jsem ráda, že jsi šla i tady u nás, zase...
      Pohodové další dny nového týdne i k tobě.

      Vymazat
  6. Ty nás vždycky zavedeš na úžasná, klidní místa. Taková miluju, ale přes týden se na ně nedostanu. Tak alespoň u tebe můžu nakouknout. Díky.
    Měj prima dny, Petra

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Peti, mám to štěstí, že já mívám volníé dny i v týdnu, když jsou cesty prázdné. Takže to využívám jak můžu.
      Jsem ráda, že jsi se mnou zase šla. Měj se hezky.

      Vymazat
  7. Hani, i my máme les takřka za humny a o víkendu tam chodím s Mírou venčit Terri. Míra do lesa chodí každé ráno, za každého počasí. To já nedávám, nestíhám. :o) Pařezy mne také baví, jak jsou každý jinak ztrouchnivělý a jak je každý jinak porostlý mechem a každý má jiné kořeny.:o)
    Ráda jsem s Tebou šla a kochala se lesem, já jsem dnes tak trochu marod, tak uvidím, jak budu schopná venčit zítra.
    Přeji krásný víkend. D.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dáši, já vím, že ty jedeš taky na stejné vlně :o). Les je fajn a bionus, když ho máme tak blízko.
      Tak ať se všechny procházky vždycky povedou, tob i manžlovi.
      Měj se pohodově a ať každý den v novém týdnu je co nejlepší.

      Vymazat
  8. Ono nejpodstatnější je, umět být sám se sebou a vlastní hlavou, kdo to neumí, nemá šanci si tento rozměr vychutnat.
    Krásné slunečné dny.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Simi, občas ta hlava je tím nejtěžším a nejsložitějším doprovodem...
      Mám radost, že jsi mě znovu doprovodila i ty.

      Vymazat
  9. Haní, koukám, že za humny bylo také krásně.
    Prima zbytek víkendu a kouzelný příští týden :o) Mám malý plán :o)
    K.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Kačenko, ty mi rozumíš, já vím... Těším se na další dny, co letí jako splašené...
      Měj se taky moc hezky.

      Vymazat
  10. Jako vždy krásné!
    Haničko, přeji pohodovou neděli, Helena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Helenko, moc děkuji za doprovod. Měj se pohodově i ty.

      Vymazat
  11. Haničko, terapie na dálku. Krásná procházka jako vždy.
    Iva

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ivi, jsi moc hodná, jsem ráda, že jsi měla chuť zase se mnou jít.
      Měj se moc hezky i další dny.

      Vymazat

Děkuji moc za váš čas a chuť, přidat mi sem i pár řádků ...