Na skok v lese ...

Tak už je to tady zase.

Jako každý podzim, lesy jsou krom hub plné lidí...

Vyskakující obrázky plných košů a obří praváci byly zřejmě příčinou,

že donedávna prázdné odbočky u lesů byly prázdné,

se přes noc staly parkovištěm...

Navzdory předpokladu,

že v lese bude lidí víc než praváků,

jsme aspoň na skok vyrazili taky...

Vzala jsem parťáka obrázkového,

abych si na památku odnesla aspoň lesní obrázky,

kdyby moje oči vypověděly službu a nezakopla jsem o žádného praváka...

Můj předpoklad se vyplnil, 

že možná to bude spíš o něčem jiném, než o plném kufru hub.

Už když jsme vstoupili do lesa a z dálky bylo slyšet- "Kde stééé? Máte něcooo?",

věděla jsem, že musím rychle někam hluboko, 

abych se aspoň trošku cítila jako v lesní oáze a ne zase jako v obchoďáku...

A les nezklamal, ten bez lidí,

bylo tam tak krásně...

Nakonec bylo všechno tak, jak jsem potřebovala,

sluníčko osvětlovalo ten nejhezčí koberec na světě,

obrovské smrky se zase dotýkaly nebe,

a i ty stromy, co už dávno nezdobí,

v tomhle předpisovém, zářijovém dni vypadaly úplně pohádkově...

Nakonec došlo i na ty praváky...

Sice jsme jich neměli nůše jako v televizi,

ale oni vlastně byli už jenom jako bonus.

Bonus obrazu jednoho lesa,

co stačilo vidět jen na skok ...

Dovolme přírodě, aby nás naučila klidu ...

❤