Z Moravy až k Moravě ...

Přesně z jihu na sever, blízko kopcům, co se skoro jejich špičky dotýkají nebe,

tak přesně tohle místo jsem  si vybrala pro naši každoroční červnovou dovolenou...

Tentokrát mě má touha po horských údolích a nekonečných loukách plných voňavých kytek,

zavála na Dolní Moravu...

Strávili jsme tady pár posledních, zcela letních dní,

kdy všechno bylo zalité sluncem, snad vážně na mou objednávku
a díky tomu i horské oblečení,
bylo letos jen zbytečnou zátěží v kufru...

Zvu vás tedy tam, kde moje srdce se jen smálo a věděla jsem s prvními pohledy na kopečky,

že jsem vybrala dobře, podle pocitu, podle srdce...

Pojďte se mnou a slibuji, že ani zpocení nebudete
 a na těch klikatých cestách nebudete vědět kam s očima...

Provedu vás proti proudu Moravy, která nám tekla pod okny,

kde na břehu roste tolik jahod,

že ta vůně a chuť vás nutí zastavit, i když máte třeba zrovna jiné plány...

Ale cíl je vysoko, daleko, takže...jdeme...
Cestu nám údolím ukazuje tahle řeka, co umí i v době žalostého stavu vody,
navíc dokonalou podívanou...







 A pak už šlapeme jen výš a výš, kde rychlý moderní život zůstává pod námi

a jsou jen nekonečné kopce a my...

Nad koruny smrků velikánů, co tu zbyly, i těch malých, co si razí cestu borůvčím ...

Kamenitou hadí cestou, kde slyšíte jen každý svůj nádech...

Nahoru po kamení a ještě...až tam, kde ani stromy nechtějí růst...

Až tam, kde štěstí se můžete dotknout-
štěstí s chobotem...

A pak ještě o kousek...až k prameni řeky, co musí odsud urazit lán cesty,

až z Čech, aby jsme podle ní mohli u nás na jihu - na Moravě bydlet...

A zbývá už jen kousek...



a jsme na vrcholku, kde výš už to nejde...



Jste úplně, úplně nahoře...
Nad vámi jen nebeské divadlo a vítr si hraje kolem s trsy trávy a hromádkami kamenů,
co odolávájí všemu-
vítejte na Králickém Sněžníku...







A k tomu si můžete vybrat, jestli si lehnete do mechu u nás, nebo v Polsku...

Dokonalé místo, kde jsem zase po roce byla mrakům a nebi blíž,

kde jsem cítila to pravé nekonečno ...
Ticho a klid... okolo i uvnitř...

Ten pocit, co mě hřeje u srdce vždycky a proto právě do hor se vracím už kolikátý rok...

Snad i vám se moje první cesta v tomto koutě naší zemičky líbila

a třeba budete mít chuť na další výšlap i příště ...
Děkuji moc, že jste mě na mojí zdejší první cestě doprovodili.

Miluji místa, která mi spolehlivě připomenou, 
jak malý jsem já a všechny moje problémy...

❤