Polní cestou za vůní ...

Pokračováním mé cesty po kolejích byla slunečná cesta napříč polem,

kde mi společnost dělal jen skřivan nad hlavou a stovky bělásků...

 

  

Je až s podivem, jak může být polní cesta krásná

a plná barev.
Jako by byla snad půlka prázdnin...

Snad nakonec všechny ty pesticidy, herbicidy a jiné jedy

 tuhle krásu nezničí nadobro...

Vždyť co může být hezčího, než pole zdobená červenou barvou máků, 

modrou ostrožky a bílou- žloutou třeba heřmánkovce...

Společně s modrou oblohou a bílými kopci šlehačky mraků

je to tohle pro mě dokonalost... 

Snad jen když se k té kráse přidá ještě vůně,

tak jako u kapličky, kam vedla tahle moje další cesta slunečná...

Stojí na kopečku na konci křížové cesty,

která je lemovaná staletými lípami...

 Právě proto, v tento čas, jsem si vymyslela tuhle cestu,

abych se pokochala výjimečným stromořadím a pořádně do sebe nasála vůni,

která za chvilku zase zmizí

a budu na ni čekat zase další rok...

Nespletla jsem se a nelitovala...

Čekaly mě obalené a jako vodopády k zemi padající záplavy voňavých květů...

Tak jsem tam zase dobu v úžasu stála a nevěděla, jestli fotit, nebo vonět.
Nepamatuji si, že by lípy někdy tolik kvetly...

Fotek mám spoustu,

nevím, kterou vybrat,

ty květy byly neskutečné a ta vůně...

Škoda, že nikdo ještě nevymyslel, jak přenést i vůni obrazem...

Ale třeba, snad, když budete chtít, dokážete to 

a ucítíte ji...

Stejně jako já, znovu, teď...

Stromy jsou básně, které země píše do nebe ...

❤