Jihlavské setkání ...

Letošní adventní čas jsem pojala velmi netradičně.

Naplánovala jsem si týdenní volno,

abych všechny předvánoční resty stihla v klidu a pohodě...

Ale člověk míní

a naštěstí někdo, nebo něco chytřejší než já,

mi našeptává, že přece slovo dovolená je od slova dovolovat si to,

co většinou neděláme, nestíháme- ukrást si ten čas jen pro sebe...

Takže místo gruntování, leštění všeho a dokonce i pečení cukroví,

jsem našeptávače poslechla letos doslovně

a celé moje momentální volno je zatím jen o mně...

V tomto duchu jsem si naplánovala i výlet.

Dobrá duše, se kterou jsem po dlouhé době chtěla strávit den, se nezměnila,

výjimečná Katka ze ZEMĚ ZA DUHOU je prostě jen jedna...

Změnilo se pouze místo, které jsme si pro tento adventní den zvolily,

tentokrát můj výlet vlakem končil až v Jihlavě...

Viděla jsem po dlouhém čase jihlavské náměstí,

navíc ve vánočním...









Prošly jsme určitě nejkrásnější uličky města,

postály u staveb, co přečkaly staletí...

Místo typických ženských obchodů jsme zašly do krámků s duší,

které nás dvě přesně pohladily tam, kde měly...

Díky Kačce jsem poznala Jihlavu jinak,

ve výjimečný čas, na výjimečných místech...

Konečně jsem postála pro mě na zvláštním místě a mohla nasát energii toho místa,

které jsem si zamilovala a vysnila už kdysi, jen z Katčina povídání a obrázků...





Dokonalé místo- kostel sv.Jakuba a buk, co přečkal staletí...

Navzdory tomu, že kostel nyní nevzhledně zakrývají plachty kvůli rekonstrukci,

tak tu energii, to, co mně tohle místo mělo dát, jsem cítila i tak velice zřetelně...

Bonusem celého dne bylo nakonec osvícené náměstí i koncert pod širým nebem,

kdy jsme slyšely písničky, co jsme slyšet měly...

Vše bylo prostě jak mělo, teď a tady, nenáhodně,

stačilo jen vnímat...

Jsem vděčna tomuto blogovému světu,

za možnost seznámení s výjimečnou bytostí,

která má úžasnou pozitivní energii, 

funguje na podobné vlně jako já

a i když se známe vlastně krátce,

vlastně o sobě víme automaticky spoustu věcí i beze slov...
Je to pro mě výjimečné přátelství nadálku, které spousta lidí nechápe,
ale já jsem za ně neskutečně vděčná.

Každému bych přála, aby měl to štěstí a takovou spřízněnou duši někde potkal,

aby z cizího se stal známý,

i kdyby jen na krátký čas, věřím, že by na něj nikdy nezapomněl...

Jsem vděčná za tento skvělý, výjimečný, volný, adventní den,

strávený ideálně tak, jak bychom si to všichni v tomto předvánočním čase zasloužili-

v klidu, pohodě, beze spěchu a ještě vedle člověka,

který si tu pohodu umí nejen užít, ale pro druhé ji i vytvořit...

Kačenko, díky a vážně je to málo...

Správnou cestu poznáme podle lidí, které na ní potkáme ...

❤