Olomouc poprvé ...

Každý rok se snažím, abychom v tomto adventním čase našli čas

a vyrazili na rodinný výlet.

Letos jsem vybrala za cíl naší cesty Olomouc.

Nikdy jsme tam nebyli, snad jen projížděli kolem.

Abychom si užili výlet se vším všudy,

vyměnili jsme auto za dopravu autobusovou...

Už jen tahle cesta žlutým busem byla pohoda a zážitek

 a pro našeho táty absolutní relax -

nemuset dávat pozor na předjíždějící blázny bez tachometru

a vlaky kamionů...

Za hodinku jsme se ocitli v mrazivé, ale sluncem zalité Olomouci,

vyzdobené do předvánočního ...

Poprvé jsme postáli před orlojem,

co dostává zbrusu novou podobu...

Obdivovala jsem krásné domy na náměstí

a morový sloup, co se lesknul v mrazivém slunci...

Prochodili jsme náměstí křížem krážem,

zimu pravidelně zaháněli vnitřním vytápěním

a poobědvali šíleně nezdravě,

ale zase nezapomenutelně...

U starodávného kolotoče na mě dýchla doba našich babiček

a litovala jsem, že už jet nemůžu...

Na Dolním náměstí zase  slunce osvítilo všechny,

co se nechali zlákat bruslením přímo uprostřed náměstí...

Pohodově tam bylo, bez strkání a ucpaných ulic...

Z mrazivé Olomouce jsme odjížděli všichni spokojeni, 

navíc pro nás zůstane městem, které budeme mít už navždycky spojené s vánoci

a možností užít si předvánoční čas v klidu, jinak a hlavně všichni spolu...

Nejdůležitější věci v životě nejsou věci...

❤