pátek 22. ledna 2016

Mráz, který už nemaluje ...

Posteskla jsem si dnes ráno, když jsem míjela starou výlohu květinářství.
A tam, světe div se, uviděla jsem tu nádheru...


Dokonalý obraz, který žádný malíř, minimálně na stejném podkladě, nikdy nesvede.
Vzpomněla jsem si hned na naše okna v obývacím pokoji, když jsem byla malá.
Pokoj veliký, oken starých 50let plno, radiátor malý a bohužel i na úplně opačné straně.
Vybavily se mi staré přehozy, které jsme rolovali mezi okna, aby mráz nepomaloval i nás :-).


Dnes máme sice teploučko, přes "plasťáky" nyní dokonalý celoroční výhled, ale tuhle krásu už brzo nebude nikdo znát.
Nevím jak kdo, ale mně se po tom stýská, po obyčejném okně plném bílých stonků s květy,
 kde každý tah je jiný, jiné květy, listy, tisíce býlých krystalkových hvězdiček.
 Je mi smutno po tom, kdy šlo dýchnout a kouzlo zmizelo, aby za chvíli zas neúnavně kdosi vykreslil něco jiného...


Tak až zase někde půjdete zázrakem kolem starých oken, koukněte, jestli vám na nich mráz nenamaloval něco jedinečného, co ani v nejdražší galerii nenajdete.


A užijte si i tu pravou zimu a mráz.
Možná si i společně se mnou při pohledu na umění mrazu nebo na rtuť teploměru uvědomíte, že někdo má doma nyní všechna okna takto pomalovaná, ale dal by zase vše co má za to, kdyby mu bylo teplo jako máme my, nebo se do toho tepla mohl jako my aspoň kdykoliv vrátit...
Proto si přeju také pro všechny, aby nás zima a mráz jen bavili a nikdy neubližovali...
Fajn další zimní dny.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji moc za váš čas a chuť, přidat mi sem i pár řádků ...