Když silnice mění plány ...

Patřím k lidem, kteří denně jezdí po našem nejznámějším tankodromu - dokonalé D1.

Opět napadlo asi centimetr sněhu a zase překvapení neskutečné... a to pro všechny.

Všichni celý život někam spěcháme a hlavně, většinou myslíme především jen sami na sebe :-( .

Dnes jsem si to opět ověřila v plném autobuse, který se šinul rychlostí šnečí, neb naše nejrychlejší tepna opět stála.

Zase byli všichni kolem chytráci. Že všichni strašně spěchají.
Kam tak večer?- no přece domů- ne a tam je potřeba být načas... Nejdřív za všechno mohl řidič, kudy že to jede, jakoby mohl tu silnici přeletět,že.. a pak na sypače, 
že zase usnuli, na počasí, na zimu a vůbec na všechno a všechny.  
A já myslela na ty, kteří taky spěchali a ted vše v jejich životě dostalo "stop" a je jinak...

Na ty, co jsme míjeli potom v blikající sanitce a s auty naložených na odtahu. 
Sekunda a vše je jinak... zastaveno, změněno... přála bych všem, hlavně těm věčně nespokojeným, aby takovou "stopku" nikdy nezažili... 
A těm, kteří se v takové chvíli ocitnou, aby vyvázli maximálně jen se šrámy, které jde spravit maximálně v opravně aut...

Omlouvám se za možná další spíše smutnou úvahu, ale prostě mně dnes v tom autobuse bylo moc smutno a možná i trapně za ty, kteří si stěžují a vlastně vůbec nemají důvod...krom zpoždění, které bylo nakonec zanedbatelné, se jejich život nijak nezměnil, nevykolejil...

Ale i přesto všechno, si přeju nakonec pro všechny, aby naše cesty vždy skončily 
v tom původním cíli, i třeba s menším zpožděním, ale bez "stopek" které už nikdo nikdy neopraví... 

Slibuju příště bude psaní jiné... ale dneska nemůžu jinak...