Představa jízdy na lyžích ve mně vyvolává vzpomínky na školní "Lyžáky", kdy jsme víc než počet sjezdů počítali počet pádů ;-) a náš instruktor naše bezkonkurenčně poslední družstvo přejmenoval po dvou dnech. Z Berušek jsme se rázem stali Chrobáci- to kvůli počtu rozepnutých starých deskových vázání a pádů, které už počítat ani nemělo cenu:-).
Vzpomínky na časy dávno minulé se mi vybavily před víkendem, kdy jsem sháněla na půdě,
kdeže máme ty staré zánovní brusle, abychom s dětmi mohli užít další možnost letošní zimy
a to - zabruslit si venku.
A tak jsem ty svoje stařičké brusle našla, jako nové, krasobruslařské, od firmy Botas, ještě s tehdy astronomickou cenou- 200 Kčs :-)
Kdyby záleželo na mně, asi by dál na ně sedal prach, ale kvůli dětem a nakonec ze zvědavosti
i kvůli sobě. I když uplynulo let, kdy "zasáhly" naposledy a byl to tedy docela risk,
světe div se, já to dala taky ;-)
Přiznám se, že v prvních minutách jsem to chtěla vzdát, nohy mi hořely
a hlava říkala: "bacha a už dávno ti není -náct a nemáš ani pojistku ",
ale když to zvládly ty desítky lidiček kolem...
To by bylo..a tak jsem to zvládla. Tentokrát ne jen kvůli dětem, ale hlavně kvůli sobě...
A hlavně jízdu na kole a na bruslích prý nejde zapomenout.
Naštěstí pro mě, je to vážně pravda...
I když mně spíš dnes pomohlo uvědomit si, že nic se nemá v životě vzdávat předem
a vše se má zkusit, ne kvůli ostatním, ale hlavně kvůli sobě...
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji moc za váš čas a chuť, přidat mi sem i pár řádků ...