Za zlatými obry...

 Letošní podzimní dny jsou jako od malíře,

když slunce pomůže,

je obraz podzimní dokonalosti úplný.

Mým Toulavkám proto nedávám moc prostor pro oddych,

byla by velká škoda, jim tu krásu neukázat.

Bohužel pro mě,

a tuhle moji zvláštní kroniku bytí, jsem zjistila,

že poslední dobou rychleji chodím než píšu,

kupí se mi moje toulání bez záznamu

a kámoš Google mi pořád připomíná,

že ani jeho obrázkový archiv není bezedný...

 

 

Navzdory tedy tomu, že nestíhám úplně přesně,

chci si sem přenést pár míst,

které stojí zato si tady ponechat navždy

a letošní výjimečný podzim zaznamenat.

Jedním z takových míst, kde jsem byla,

je tahle výjimečná buková alej,

která pamatuje pány na nedalekém zámku

a snad i vlky, které tomuto místu daly název.

 

 

 

 

 

Proto pojďte rychle, jen než slunce zapadne,

projít se kolem úžasných zlatých velikánů...

 

A tenhle obr?

 

  

Ten i znamení pro všechny,

co se jej odváží dotknout, zanechal...

 

 

 

 

 

 

Mmch. věděli jste,

ze uvnitř bukvic jsou semínka,

která když oloupete,

máte kdykoliv ty nejlepší oříšky do dlaně?

Zkuste je, až budete mít možnost

a bude vám jasné jako mně,

proč je vyhledává i tolik obyvatel lesa...

A teď ještě jeden plán tady mám,

ještě než se slunce úplně schová,

musím ještě seběhnout na jedno místo,

které tady prostě minout nemůžu...

 

 

 A tak rychle z Vlčího kopce dolů,

až tam, kde milovaná Oslavka moje zpívá...

 

 

 

Aspoň na chvíli u ní počkat,

na chvíli do sebe ten dokonalý zvuk nahrát

 

 

 

a do paměti tuhle podzimní krásu vyfotit zase na rok...

 

 

Přesně pro tenhle pocit,

pro ty obrazy,

 co pohladí nadlouho,

stojí zato si najít chvíli,

i v třeba úplně obyčejném dni

nebo v čase nebo pro něj, kdy nevychází nic,

kdy všechno se zdánlivě zdá tmavé.

Je zkrátka dobré mít v záloze třeba takové okamžiky,

kdy bylo všechno ještě v barvách...

 

 

A pak třeba i svět kolem nás,

se bude zdát aspoň na chvíli lepší a v pořádku,

přesně pro ten pocit výjimečnosti

a vděčnosti za tady a teď...

 

Děkuji tedy zase vám všem,

kteří jste si záměrně vyšetřili čas 

na chvíli zastavit se tady

a spolu se mnou se zase prošli tichem.

Snad se mi podařilo předat vám kousek té zlaté radosti 

a pocit barevnosti a klidu 

ve vás ještě i nějaký čas zůstane...

 

Ten, komu v duši svítí slunce,

bude vidět slunce i v ten nejtmavší den...

❤