Nutný brdský cíl ...

 Dnes vás vezmu na svůj první letošní výšlap,

kdy mi pár hodin dělali společnost jen batoh, 

zimní Toulavky, foťák a mapa neznámého místa...

Tak pojďte, beru vás do sněhové pohádky,

vystoupáme spolu na Brdský Olymp...

Na podzim jsem jej nestihla,

tak kdy jindy, než v bílé kráse ho nejít pokořit ?

Tenhle kopec mi dělá ten nejlepší výhled z většiny oken,

byl od začátku mým dalším magnetem v novém domově. Mám jej vyfocený snad stokrát,

jen chyběl obrázek shora...

Napadl sníh, takže plán byl jasný,

takže pojďte, jen my sami,

vystoupáme v mrazu na Plešivec...

Cesta byla snová, zimní kulisa dokonalá...

Jen se dívat a nefotit bylo pro mě nemožné,

takže obrázků bude zase víc než dost...

Stála jsem na skalnaté vyhlídce Čertovy kazatelny,

 prohlížela dokonalou scenérii hluboko pod sebou,

skoro jsem dýchat zapomněla

a přimrzající ruce na spouští nakonec ani nevnímala...

Ještě jsem poprosila slunce, 

aby mi trošku pomohlo

 a desítky kilometrů vzdálené vrcholky nasvítilo lépe.

Asi bych tam přimrzla, kdybych nebyla jen v půli plánované cesty.

Jenže tudy jít a nezaznamenat si tuhle bílou pohádku zkrátka nešlo...

Ještě jsem skákla zkontrolovat vládci Brd Fabiánovi jeho zahrádku,

představit si na kamenných stoličkách třeba i dvanáct Měsíčků

a pak jen lesními cestami zbývalo obkroužit celý Plešivec a mířit k domovu.

Cestou ještě jeden cvak, tedy asi deset, u Smaragdového jezírka,

tedy říkají to, já viděla sice jen bílou peřinu, 

ale zato dokonalou.

a pak už vážně a rychleji klikatou cestou dolů k civilizaci...

Před západem slunce se se mnou loučil, 

tenhle pro mě dokonalý kopec takto.

Dnes už kdykoliv kouknu z okna, vidím jej jinak,

stojím na vrcholku,

slunci a mrakům nejblíž,

na konci skal, kam už jinam vystoupat nejde...

Vím, že jsem tam byla zase v pravý čas,

vím, že jsem musela zase sama,

pomohl mráz, led i pravá bílá zima.

Aby zakryla tmu a vše bylo čisté, jasnější...

Jsem ráda, 

že tohle místo bylo ještě lepší než v představách,

kde se dá vidět nepředstavitelné

a potkat i jistoty, 

které mě pár let na všech cestách doprovází...

 Plešivec tak navždycky zůstane i pro mě Olympem tohoto kraje, 

navíc strážcem místa,

kde jsem pod ním našla svoje doma...

Ty nejlepší věci v životě jsou lidé které milujeme a kteří v nás věří,

místa, která jsme navštívili

a vzpomínky, které jsme si vytvořili navždycky ...

❤