Změnit směr a otočit se ...

Dneska popojedeme spolu dál, než jste u mě zvyklí,

vezmu vás totiž až do Čech...

 Budu vás sem teď zvát častěji

a časem už hlavně,

protože i moje životní cesta se změnila,

ale o tom dneska ještě moje psaní ani obrázky nebudou...

Takže pojďte se se mnou klikatou cestou vyšplhat až na kopec,

kde budeme mít sluncem zalité Brdy jako na dlani.

A otočit se můžete klidně na všechny strany,

vždyť jsme přímo na Točníku...

A když kouknete ještě i dolů,

můžete se dostat až na dosah takovýmto plyšákům...

Od malička miluji medvědy,

takže tenhle bonus byl pro mě dokonalým dárkem a přidanou hodnotou.

Navíc nám byli tak blízko, že víc už to snad ani nešlo

a odejít odsud jsem si skoro musela přikázat...

Čekal nás hlavně ale ještě tenhle skvost starých zdí 

a modrého nebe...

Takže račte vstoupit...

K dokonalému pocitu nepotřebuji historická data,

stačí mi jen vnímat atmosféru místa

a moje představy,

protože ty nikde nenačtu.

Letopočty a majitelé skoro nikomu v paměti totiž nezůstanou,

ale momenty a maličkosti, aspoň mně, vždycky...

Proto mám ráda fotky,

zachycení okamžiku, který se už nikdy nevrátí,

připomenutí atmosféry i po letech,

jsou pro mě nejvíc...

Stejně jako nikdy nezapomenu na tenhle pohled,

kdy jsem měla před sebou tenhle konec hradeb a tušila jsem za ním...

Skutečnost, co předčila očekávání...

 No, není u nás krásně?
Je...

 Tak jsem musela ukázat tuhle dokonalost i mému dárku, 

co mu to na hradbách taky moc slušelo.

Každé místo tady mělo zvláštní atmosféru,

některá místa byla nezapomenutelná,

jako třeba tohle okno do nekonečna...

Každý pohled, každý výklenek ve zdi...

Nebo tady, ve sklepení,

kam mě přitáhlo slunce, co osvěcovalo jediné místo,

po chvíli jediný bod a starou pavučinu...

Nikdy nezapomenu na ten pocit,

když jsem tam samotná stála ve výklenku,

zavřela oči, do kterých žhnulo slunce

a na pár sekund se z ničeho zvedl vítr...

Jsou okamžiky, které zaznamenáme,

nebo promarníme.

Já tady takových zažila moc,

kdy jsem měla možnost se zase zastavit jinak,
otočit v prostoru a čase,
vnímat jinak, ukázat jiným,
sdílet svůj pocit a nečekané obrazy tady...

Tak mi navždycky zůstane v paměti Točník místem,

kde jsem zažila a viděla neočekávané.
Bylo jedním z prvních výjimečných míst v Čechách,
které mi bylo ukázáno,

kde mi bylo hlavně dobře s těmi, co mám ráda,
co mi pomáhají na mojí nové cestě
a kterým jsem měla možnost ukázat, možná i pro ně známé místo jinak,
mýma očima, v jednom sluncem zalitém srpnovém dni...

Víra znamená věřit tomu, co nevidíš,

za odměnu pak uvidíš to,

v co uvěříš...

❤