úterý 9. června 2020

Slavit s Oslavou ...

Nevím, jak to vnímáte vy, ale mám pocit, 
že se kolem mě nějak zrychluje čas...
Každý z nás měl myslím tohle jaro nezapomenutelné dny,
možná týdny, měsíce.
Já mám pocit, že u mě to byly snad i hodiny...
Kupí se mi tady obrázky, co jsem si zaznamenala jako vzpomínku
na ty nejhezčí hodiny z letošního jara,
co jsem sem ale dát nestihla v pravý čas.
Ale kdo vlastně určuje, který čas je ten správný,
takže sice opozděně o víc než 14 dní,
ale přece...
Zvu vás se mnou oslavit můj narozeninový den,
prožít ho tak, jak jsem si vybrala jen já sama.
Tak pojďte, projít se spolu se mnou místy, 
kde sice nebyly žádné oslavné ohňostroje,
ale bylo tam všechno to, co mě ten den potěšilo víc, 
než velkolepé oslavy a hromady dárků...

 
 
Zase jsem začala jízdu vlakem,
jak jinak, než zcela privátním.



A pak už jen já, moje Toulavky
 a dlouhá cesta z Velkého Meziříčí přede mnou...



Celou cestu mi dělala společnost jen jedna kráska,
dokonalá řeka Oslava...





Šla jsem údolím po silničkách a přes louky, co jsou snad jen pro blázny jako já,
co chodí všude pěšky...


Občas se mě někdo zeptá,
proč raději nevolím přemisťování na kole?
Vždycky odpovídám, že kvůli mému věčnému kochání se
a zastavování kvůli zachycení teď a tady,
 by mě stejně předhonil i kdejaký slimák...



Navíc já nechodím proto, abych zapisovala rekordy v kilometrech.
Chodím proto, abych zkusila cesty, které jsem většinou nikdy neprošla,
viděla to, co vidět můžou všichni,
jen možná občas nevidí...


Jako třeba tohle staré stavidlo, schované za hradbou kopřiv,
co se zalíbilo pavoukům a spřádají na něm svoje sítě...



Nebo tenhle obří srdcový kámen, co ležel u cesty...


Nebo jednu staletou stavbu,
schovanou v lese,
kam ani cesta už nevedla,
tedy pro většinu,
pro mě je každá neznačená cesta výzva
a cesta do nebe pak dvojnásobně...






Stálo to ale za to,
vyškrábat se až k mrakům



a žlutou cestou mezi Vlastovičníky dojít až na místo,



kde jsem se mohla staletí vážně dotknout,
dotknout se skutečného hradu.




Co na tom, že Templštejn už je jen jedna rozbořená zeď,
ale byla jsem tam a viděla jej.
Vyšplhala jsem až do mraků a skoro jsem se jich mohla dotknout,
kdyby mezi námi nebylo tohle hluboké údolí...




Snad to bylo tím hřejivým sluncem nad hlavou, snad tou žlutou skluzavkovou cestou zpět ,
tak jsem si ani nepřipouštěla tu okolní zkázu smrkových lesů,
které je jen kousek od nás víc než dost...




Vrátila jsem se zpátky k řece,
aby mi další kilometry do cíle udávala směr...




Prošla jsem desítky dokonalých luk,
míst v tichu, které bylo snem každého chataře..
Ano bohužel už jen bylo...


Až do doby, kdy i tady milimetrový černý brouček,
co likviduje tvář našich lesů,
změnil místo, prostor,
změnil ráz místa
a z chatařského ráje vzal nadlouho to nejvzácnější-
zelenou hradbu stromů nad střechou...


Ale dokonalé louky na dosah tu zbyly
a spěchající voda
a nejkrásnější hudba na splavu,
to všechno tady ještě zůstalo,
pro chaťáky i pro všechny, kteří přijdou na tohle skoro bohem zapomenuté místo ...


U téhle pěnivé krásy můžeme postát trošku dýl,
máme ještě dost času a cíl je na dohled...


Už tam skoro budeme,
jen mě zastavila ještě tahle stará jabloňka ,
co to taky nevzdala,
neuschla a ještě na konci května se rozhodla vykvést...



Tahle směrovka na konci světa mě taky pobavila,
dálnici by tady vážné málo kdo asi hledal.
Na silničce, kde projede jedno auto snad za týden...
Ale zase je vidět, že Praha i Brno jsou odsud překvapivě jedním směrem,
no kde tohle uprostřed polí a luk a na území nikoho uvidíte?


No a jsme na konci...
Já došla spokojená se svou privátní oslavou dne,
kdy jsem dárků dostala požehnaně
a počasí na ní by bylo snem každé párty agentury.
Snad nevadilo,
že jsem vás pohostila "jen" dokonalými barvami
a pocitem,
že jste oslavili se mnou můj den tak,
jak jsem si vysnila...
Děkuji za doprovod,
děkuji, že jste oslavili můj den se mnou,
vážně mi nevadí, že opožděně,
protože :

Štěstím člověka je najít v každém dni okamžik,
který stojí za to si zapamatovat...

Tak snad to bude dneska třeba tenhle narozeninový výlet,
který nabízím vám
a pro mě bude dárkem,
že jste měli chuť ho se mnou prožít
a kus svého času jste věnovali mně jako dárek nejcennější ...




18 komentářů:

  1. Hani, posílám dodatečné přání všeho nejlepšího k narozeninám (a ať ti Toulavky šlapou :D) a současně díky za to, že jsem mohla jít s tebou i dokonalé fotky té krásy, co je kolem nás, jen se stačí dívat. Měj se krásně

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Stání, ty jsi moje blogová jistota v doprovodu a nesmírně si toho vážím už nějaký ten rok.Jsem moc ráda, žes měla chuť se se mnou projít i tento den.
      Děkuji ze srdce, za tvoje písmenka, která mě opět potěšila. Měj se také co nejlépe, ať máš pořád co nejšťastnější dny i ty.

      Vymazat
  2. Hanko, slavíme narozeniny kousíček po sobě !
    A já tobě přeji ať Tě tvé "toulavky" vedou stále tím správným směrem, na místa,která tě pohladí po duši!
    Moc děkuji i já za dárek, který nám příroda může dát!
    Tvé fotky jsou úchvatné a procházet se s tebou v práci u počítače má také něco do sebe!
    Zvlášť, když za okny prší a můj letošní narozeninový den, nebyl zrovna ten , který bych si za něj vybrala :-o
    Ale mám úžasného muže, který mě dokáže překvapit, dojmout, potěšit a tak si užívám těchto dárků od srdce mnohem častěji než jen jednou do roka :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Ilonko, tak na oplátku přeji i já tobě, ať tě každý den těší, ať máš důvod si aspoň většinu z nich pamatovat. Je štěstí, když máš kolem sebe blízké, kteří tě dělají ještě šťastnější a zvedají, když už třeba sama nemůžeš...Já takové štěstí potkala taky a jsem za to neskutečně vděčná. Nejvíc to člověk pozná, když už myslí, že dokonce i to svoje vnitřní štěstí ztrácí a den neni zrovna slavící. Pak je moc důležité vědět, že je tu blízko ten, kdo tu pomocnou ruku podá vždycky a přesně jak píšeš, dokáže vykouzlit kdykoliv zase slunce nad hlavou a den proměnit treba i v narozeninový...

      Vymazat
  3. Nádherná oslava, Haničko! I já ti přeji všechno dobré, šťastné cesty a vždycky alespoň jedno maličké srdce!
    Hezký večer, Helena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Helenko milá, děkuji z celého svého srdce za další zastavení u mě a milá písmenka k tomu. Jsem moc ráda, ze jsi slavila se mnou i ty. Preji i tobě jen samé hezké dny.

      Vymazat
  4. Proste nádhera a rešpekt, ak sa túlate sama!
    :-))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Alenka, moc děkuji za Váš čas strávený tady u mě. Ano, ano, toulám se většinou sama...je to neskutečný pocit svobody.

      Vymazat
  5. Hani, dodatečně všechno nej, nej)))
    Opět šťastný den s tebou.
    Měj se hezky. Eva

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Evi, moc dekuji za přani a chuť jít zaae se mnou. Měj se taky co nejlip.
      Opatruj se.

      Vymazat
  6. Hani, krásně jsi prožila a zachytila Tvůj den D, ještě dodatečně Ti přeji vše nej. Fotky jsou přímo dokonalé, krásné barvy jak modré oblohy, tak zelených luk. Obdivuji Tvé našlapané kilometry.
    Přeji pohodové dny a další krásné zážitky. D.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dáši, moc děkuji za přání i chuť se se mnou zase vydat do ticha. Taky se měj co nejlépe a ať každý den máš štěstí na krásná místa k zachycení.

      Vymazat
  7. Moje milá Haninko i já ti nejprve ze 💙 přeji vše jen to nejlepší. Ať tě tvé toulavky vždy vedou tím správným směrem. A v pořádku dovedou zpět domů. A k tomu velikou kupu zdravička a pár úžasných přátel, kteří tě na tvé cestě životem moc rádi doprovodí.... A také moc děkuji za narozeninovou procházku s Tebou. Snad na mne počkáš... já se totiž trošku toulám.. stále se kochám.😊💙💙💙💙

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zdeninko milá, ze srdce děkuji za krásné přání. To víš, že s tebou na každé mé cestě počítám a neboj jsem ráda, že právě ty to jistíš zezadu...

      Vymazat
  8. Dokonalá oslava. S Oslavou. Hodně štěstí a pevné zdraví přeji. Jiřina z N.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jiřinko, moc děkuji za přání a chuť se se mnou ptojít. Tak třeba zase někdy příště se stavte a mějte se hezky i Vy.

      Vymazat
  9. Tvoji narozeninovou procházku jsem si náramně užila.Prošla jsi překrásnou krajinou a vše doplnila nádherným povídám.To už se mi dlouho nestalo,abych si to tak užila.Obdivuji tě,že chodíš sama.Já bych se sama bála,jedině na kole se nebojím.
    Tak ať ti to toulá a hlavně ve zdraví

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mila Jitko, jsem ráda, že jsi mě doprovodila a milé řádky mi tu zanechala. Samota je v mém případě vetšinou nutnost, je to způsob mého vnitřního restartu. Ale už to taky není tak často, našla jsem naštěstí i jinou možnost ;o).Tak ať se daří i tobě.

      Vymazat

Děkuji moc za váš čas a chuť, přidat mi sem i pár řádků ...