neděle 15. března 2020

Jenom zacinkat ...


 Dneska vás vezmu na místo,
které mám na pomyslném seznamu "Až jednou" taky dost dlouho...
 Dospěla jsem do životní fáze,
že jsem pochopila, že se nám vážně všechno v životě děje přesně podle toho,
kdy to pro nás má význam
a případně s bonusem,
když pochopíme, proč se nám to děje právě v tento okamžik...
Tak stejně proto jsem se dostala, 
na mnou vysněné místo kousek od Telče za Starou Říší, právě teď.
Zvu vás dnes tedy do království něžných Bledulkových zvonců...




Slyšela jsem o něm a četla už mockrát,
ale jsou místa, která navíc musíte vystihnout v pravý čas i kvůli počasí,
aby obraz byl dokonalý
a zase takový, jaký být prostě má.
Takže proto jsem si musela i na tenhle výlet pár let počkat,
navíc teď vím, že právě proto jsem konečně viděla tenhle obraz,
jaký jsem si zasloužila vidět právě v tuto chvíli...



 Když jsme se ocitli v tomto nadpozemsky dokonalém lese,
nemohla jsem uvěřit, že tohle vážně můžu vidět na vlastní oči.
Uvědomila jsem si, že ani tisíckrát zprostředkované,
nikdy nemůže být takové,
jako když si můžete na krásu sáhnout,
můžete ji vnímat,
můžete ji zažít a zapsat navždy do sebe.

 


Když navíc máte možnost,
nebýt na všechnu tu krásu před očima sami,
sdílet a dělit se o tento jedinečný pocit s někým, 
který chce vidět kus toho co vy,
snad i vašima očima...
Být tam v době, kdy hezkých věcí a těch, co umí pohladit jakkoliv,
je kolem tak žalostně málo,
když naděje ubývá jako těch dobrých zpráv,
když občas přestáváme věřit,
když nás válcují negativa,
obavy, strach,
je to dar...



 
Pohled na tuhle dokonalou lesní krásu,
kdy miliony bělostných zvonců pod modrou oblohou,
mají všichni tady na dosah,
jen když ho najdou,
jen když nebudou pouze lovci obrazů bez pocitu,
stovek fotek bez atmosféry...
Říkala jsem si,
když jsem míjela desítky těch, kteří sem zavítali taky,
že kdo ví,
jestli přišli pohladit duši a oko jako my,
v téhle době bez dobrých obrazů,
kdy hezkého je zoufale málo,
nebo co vlastně jsou ochotni a schopni i tady vidět 
a jak jsme rozdílní právě v pohledu,
ve vnímání...

 



Tahle nejpřirozenější přírodní krása, tahle dokonalost dostupná pro všechny
určitě dokáže pohladit,
miliony zvonečků,
co jsem v úžasu pozorovala.
 Uvědomila jsem si,
že vážně snad jen zbývalo, aby zacinkaly,
aby obraz byl absolutně bezchybný,
aby přání která mi i tady probíhala hlavou,
 mi byla tím cinkotem přislíbena...


 
Ale víte co,
já to cinkání na okamžik slyšela...
Každý je může slyšet,
když se naučíme vnímat to,
co jsme vnímali kdysi,
o čem jsme snili,
co jsme žili,
na co jsme úprkem v životě mnohdy zapomněli...

Myslím, že asi přišel pravý čas,
abychom vážně zpomalili,
vrátili se k hezkým a obyčejným věcem,
abychom se naučili naslouchat sobě vzájemně
a znovu se pokusili vnímat to,
co se k nám dostává možná jako znamení...

Možná, až se naučíme třeba jen zastavit,
usmát se jeden na druhého,
nebo třeba na modrou oblohu a do slunce,
nebo poděkovat za možnost dýchat svobodně čerstvý vzduch,
až se naučíme všímat obyčejných věcí v životě,
až se naučíme rozeznat co je v  životě skutečně důležité,
až se budeme znovu umět třeba držet za ruce nebo obejmout 
až se budeme chtít zase více usmívat jeden na druhého,
být s těmi, se kterými je nám dobře
a kdo touží být s námi,
až se naučíme nebrat všechno kolem jako samozřejmost,
naučíme se znovu pokoře,
až přestaneme mnohdy myslet jen sami na sebe a jenom vlastní prospěch,
až v sobě znovu najdeme pocit,
být obyčejně šťastní a vděční za všechno co máme,
až budeme ochotni přijmout všechny zkoušky v životě
a až poděkujeme za svoje zdraví zase upřímně,
tak možná pak i tyhle zvonečky začnou zvonit,
na znamení lepších časů nám všem...



Může to trvat rok,
může to trvat den,
ale to co se má stát, si k nám vždycky najde cestu...


18 komentářů:

  1. Anonymní15 března

    V tomto čase bledulí, v tomto lese, v tomhle rozpoložení jsem tam nikdy nebyla ( znám jiná bledulková naleziště stejně krásná ), ale naprosto ti rozumím!
    Moc krásný příspěvek na blogu, echt jarní.
    Jiřina z N.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to jsem ráda, že jsi měla chuť právě teď se mnou jít tady. Přeji jenom zdraví a šťastné dny.

      Vymazat
  2. Hani, díky za pozitivní cestu a myšlenky.
    Moc na tebe myslím co a jak.
    Poklidné dny. Eva

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Evi, děkuji za zastavení u mě, za čas, který jsi věnovala zvonečkovému světu.
      Můj pracovní svět se momentálně smazal, takže nabírám energii jinak, jako mnozí...
      Taky na tebe myslím, jakou každodenní pracovní změnou procházíš i ty.
      Tak hodně sil, zdraví a zase se stav ;o).

      Vymazat
  3. Amen. Pod toto vše se podepisuji. A Hanko, příští rok nám třeba vyjde ten Kostelec. Těším se ... Věrka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Věri, moc děkuji za zastavení tady. Všechno v životě se děje přesně tak, jak má.
      Takže i Kostelec nám ani letos souzen, ale vyjde to, vím to taky...
      Opatrujte se všichni doma a ve zdraví přečkejte do jednodušších dní.

      Vymazat
  4. Haničko, taky jsem byla v pátek v jednom takové ráji. Opravdu pohlazení po duši!
    Přeji hezké dny, Helena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Helenko, tak jsem moc ráda, že sis zvonečky zopakovala i se mnou. Měj se co nejlépe a buďte doma hlavně všichni zdraví.

      Vymazat
  5. A vracíme s pokorou zpět. Zlomila jsem včera rýč. Obyčejný rýč a není ho čím nahradit.
    Dřív stačilo skočit do auta a bylo. Začneme si uvědomovat, v jakém luxusu jsme žili a jak jsme si ho nevážili.
    Naši předci říkali, že vše špatné je pro něco dobré. A zase měli pravdu.
    Kouzelné zastavení, už ty fotky působí zklidňujícím dojmem. Nádhera.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Simi, přesně jak píšeš, uvědomit si, co je v životě skutečně důležité, na čem záleží, čeho si vážit a čeho se můžeme i pohodlně vzdát...
      Moc děkuji za to, že jsi kus svého času věnovala zastavení u mě.
      Měj se co nejlépe, buď hlavně zdravá a to ostatní jde vždycky nějak zvládnout...

      Vymazat
  6. Hani, nikdy jsem tuto krásu ještě na vlastní oči neviděla v takovém množství, na fotkách mnohokrát. Musí to být zvláštní okamžik, věřím tomu.
    Víš, častokrát si v poslední době uvědomuji, jak jsme již všichni zhýčkaní, zpohodlnělí, jak ztrácíme instinkty, a mohla bych jmenovat víc a víc. Zastavit se, nadechnout a uvědomit si. Kéž by to nyní pochopilo co nejvíce lidí.
    A ty se prosím opatruj.
    Ála

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Alenko milá, o to víc mě těší, že jsem ti tohle bledulové království mohla aspoň zprostředkovat.
      POd všechna tvoje písmenka se podepisuji, kéž by tohle lidské zpomalení většina lidí pochopila správně...
      Opatruj se a ve zdraví přečkejte do dalších dní.

      Vymazat
  7. Letos se tam, Haní, nedostanu. Tak jsem moc ráda, že tyto zvonečkově cinkající krásky vidím alespoň na tvých fotografiích. Vím, o čem píšeš...
    Krásné dny
    Katka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Kačenko, ale ty jsi tam stejně byla, musela jsi to cítit, nebo minimálně škytat :o).
      Dávej na sebe pozor, ať všechny dny jsou u vás v klidu a ve zdraví.

      Vymazat
  8. Hani, jsou krásné - i zprostředkovaně. Já jich letos nejvíc viděla v Telči v zámeckém parku, ale takové koberce jich samozřejmě nebyly.
    Hezké dny

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Stáni, tak to jsem ráda, že ses prošla se mnou.
      Tobě taky dny co nejvíce v klidu a pohodě a ve zdraví hlavně.

      Vymazat
  9. Nádhera, nádhera, nádhera. Já tam byla loni, už hodně na poslední chvíli, ale tu krásu jsem viděla také na vlastní oči. Letos jsem je objevila kousek od Plzně, jak říkal jeden pán, je tam "louka" plná bledulí. Tak jestli u Plzně je louka, tak tady jsou to přímo bledulové lány.
    Hani, měj fajn dny. D.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dáši, vidět tuhle krásu kdekoliv, to musí pohladit každého a kdekoliv. O tvém výletě jsem si taky četla ;o)
      Dávej pozor na cestách, pokud pracuješ a hlavně buď taky zdravá.

      Vymazat

Děkuji moc za váš čas a chuť, přidat mi sem i pár řádků ...