Srdcové město ...

Všichni ti, kdo ke mně chodíte pravidelně víte,

že mám svoje srdcová místa,

místa, daleko od lidí, od ruchu aut,

na čerstvém vzduchu tady můžete hodiny a hodiny klidně nehnutě sedět,

nebo vnímat obrazy krásy přírody,

co jsou na dosah všem, co se dokáží zastavit

a jen v klidu vnímat...

Myslela jsem, že takto mi může být jen v přírodě,

ale zjistila jsem,  

že je možná i jedno město,

které je pro mě asi víc, než jen městem plným lidí,

výjimečných domů

a kamenných uliček, které jsou mi blízké

a to nejen díky tomu,

že je i tady srdce kam se podívám...

Vezmu vás všechny, kteří o to budete stát znovu,
 na procházku starou Třebíčí...

 

Za poslední dobu jsem tudy procházela několikrát

a přesto jsem tady vždycky našla obrazy, 

které byly pro mě nové,

které pohladily,

které jsem ale zcela jistě viděla poprvé a zase v pravý čas...

Možná je to proto,

že sem vždycky jezdím v době, kdy chci pohladit u srdce,

jezdím sem vlastně už asi na jistotu...

Že právě tady jako v jediném městě,

 mám šanci srovnat myšlenky v hlavě,

vnímat jen tyhle staré dokonalé stavby, 

co mě nikdy nepřestanou uchvacovat,

nepřemýšlet příliš nad minulostí

a spíš vnímat přítomnost...

 Možná je to taky právě vzhledem k největšímu počtu kamenných srdcí,

která už asi navždycky budou se mnou spjatá,

která i tady s železnou pravidelností lemují každou moji procházku zdejšími uličkami.

 

Uvědomila jsem si, že je mi tady tak nějak dobře na duši i na srdci,

asi jako v jediném městě, které jsem kdy poznala,

přitom jsem tady nikdy, nikdy? nebydlela... 

 

Nevím moc dobře, proč mě to sem táhne víc a víc,

snad pro ta srdce,

snad asi proto,

že jsem právě tady první moje kamenné srdce uviděla

a začala je vnímat jako znamení pro sebe...

Možná taky proto,

že tohle město bude navždycky spojeno s prvním setkáním s výjimečnou Katkou,

která mě postupem času přiměla k jinému pohledu na spoustu věcí 

a vděčím jí za mnohé...

 Možná taky proto,

že tohle město je i místem.,

kde jsem našla po letech opět svoji spřízněnou duši,

srdcovou kamarádku, která se mi na pár let v životě jaksi ztratila,

aby možná v čase, který bude pro mě nejtěžší,

jsme se po letech právě v Třebíči zase našly...

Možná právě proto všechno,

tohle město bylo také automatickou volbou pro výlet a setkání

s další mojí spřízněnou duší,

která zná moje nejniternější přání a moje pocity,

která ví a chápe už i význam kamenných srdcí podél mých cest...

Ví, že i kamenné srdce může zahřát na pohled

a to v dlani dokonce i u srdce...

 

Že i tady existují místa se zvláštní atmosférou,

co zahřejí v pravý okamžik i uprostřed zimy...

A že výjimečný dárek, co je možné nečekaně pořídit jen tady,

je pro mě tím nejvzácnějším na světě,

stačí když ho sevřu v dlani

a on zahřeje bezpečně zase srdce moje...

Třebíč se stala zkrátka pro mě městem srdcovým,

městem, kde mi bylo vždycky skvěle...

Je to pro mě místo výjimečných setkání,

výjimečných procházek,

výjimečných znamení,

výjimečných obrazů,

a výjimečných okamžiků

která se mi zapíšou navždycky a hluboko do srdce...

A co vy?

Máte takové město mimo rodné místo,

město, které se do vašeho srdce zapsalo napořád?

Nesejde odkud jsme,

důležité je, kým jsme se právě v tomto místě rozhodli stát...

❤