Hladící terapie ...

Dneska vás vezmu na místo,

kam jezdím od malinka,

ale jen v tuhle dobu...

Je to místo,

kde musíte být zase ideálně v pravý čas,

v pravý okamžik,

přesně jako uplynulý slunečný víkend,
kdy jsem věděla,

že sem prostě musím...

Je to pro mě jako na jaře najít konvalinky,

v létě vykoupat k řece,

no a na podzim-

zajet do těchto alejí...

Kde tihle staří obří krasavci pouští na zem jedny z nejdokonalejších plodů na světě...

K a š t a n y

Kdo by je neměl rád,

kdo aspoň jeden z nostalgie nezvedne, i když už dítě dávno není?

Každý rok se na ně těším,

letos jsem už první držela v dlani dokonce v srpnu

a od té doby jich byly už desítky...

Mé kapsy jich jsou v této době plné,

v mé kabelce nenajdu hned to, co bych potřebovala,

ale určitě najdu aspoň jeden zapomenutý kaštan,
 který tam ale nutně potřebuji mít...

Tyhle dokonalé lesklé a nejhladší kulaťáče prostě miluju.

Držím je v dlani na zastávce autobusu,

hledám je pod každým stromen, který někde míjím.

A když se nikdo nedívá-

hladím se jím třeba po tváři...

Jj, prostě jsem v tomto podzimním čase marná

a když míjím kaštan- prostě neodolám...

Možná jsem pro někoho divná,

ale téhle hladící terapie se prostě nevzdám...

Už kvůli kráse těchto roky starých kaštanových alejí,

které jsou dokonalé a v dnešní době zkázy stromů, prostě výjimečné...

Sem zkrátka musím zajet vždycky, každoročně,

no řekněte,

přece teď po čtyřiceti letech najednou nepřestanu...

A co vy?

Máte nějaké místo,

kam prostě musíte třeba jen jednou v roce?

Přestaňte spěchat, zastavte se a uvidíte,

kolik dokonalých chvilek by kolem vás proběhlo bez povšimnutí...

❤