Když den je darem ...

Jsou v životě dny, které proletí a nezanechají stopu,

zmizí v koloběhu našeho žití...

Jsou ale v životě okamžiky,

někdy i den, který se zapíše do mysli navždycky,

přesně takovým byl i pro mě jeden den na konci července...

Všechno v životě má svůj čas, všechno v životě se děje přesně tak,

jak si většinou nenaplánujeme, ale přesně tak, jak potřebujeme.

Když mi na konci mé dovolené přišla zpráva,

zda nechci na výlet, nejdřív to vypadalo, že plán na tento den je jasný.

Já měla směnu v práci, vůbec jsem neuvažovala o volnu,

už vůbec ne o výletu v jednom dni přes půl republiky,

ač místo, které znám jen z vyprávění, mě táhlo jako magnet

a věděla jsem, že jednou, jednou se tam podívám...

Ale když se přání propojí s výjimečným dnem a přáním někoho jiného,

žádné směny, žádné plány, žádná vzdálenost není dost veliká.

Moje touha tam být a hlavně, úplně překvapit, udělat radost,

od srdce poděkovat...

najednou bylo tím největším přáním.

A když si člověk ze srdce přeje...

Takže všechno se najednou zdálo snadné, přání se mi začalo plnit

a v brzkém ránu jsme vyjížděli překonat tříhodinouvou vzdálenost, cestou do mraků,

směr Orlické hory, směr Neratov...



Zvláštní místo na úplné hranici,

místo, ztracené mezi kopci Orlických hor,

místo, se srdcovou historií,

místo, které nepopíšete nikdy správně,

místo, které musíte zažít...
Neratovský kostel,
musíte prostě vcítit na vlastní kůži, tak jako my,
abyste pochopili a navždycky zapsali hluboko...



Když jsme přijeli na místo,
byla všude spousta cizích lidí,
toužících vidět, poznat
a mířících k dominantě zdejšího výjimečného kostela.
V tu dobu nad tímto místem ležely mraky jako obrovská tmavá peřina...





Ale v okamžiku,
kdy vstoupíte tam, kam míří všichni,
je to tak silný zážitek, co prostě popsat nejde.
Ve vteřině, navzdory kopě lidí,
pohltí vás Genius loci...







Nevíte, kam se podívat, co obdivovat,
ale oči všech míří hlavně k nebi.
Ke skleněnému kříži místo střechy
a zároveň k obrovským sklům zavěšeným z nebe,
co jako andělské peří padá k zemi
a díky nim je tento kostel naprosto výjimečným...

Měli jsme určitě štěstí,
že důvodem zde být, byl jeden z nejhezčích a nejdůležitějších v životě,
když ruku v ruce kráčí dva, vstříc novému životu,
když navždycky dvě srdce spojí slib...





V tu chvíli venku padaly k zemi proudy vody,
 jakoby minulý život bral s sebou všechno temné a bolavé,
odžité stékalo od kostela pryč do nenávratna...
V okamžiku,
kdy výjimečný pan farář,
jehož zásluhou je Neratov tím, čím je dnes,



přijímal slib dvou milujícíh lidí,
co stojí už pár let spolu
a tohle místo je jejich srdcovým,
v tu chvíli se to stalo...
Skleněná střecha se oblékla do nejmodřejší modré
a vnitřek chrámu znenadání osvítilo slunce...





Neskutečná podívaná,
hra světla, stínů, slunce a starobylých zdí,
co ještě víc umocnila tento okamžik, výjimečný pocit,
neopakovatelnou chvíli právě teď...



A když pak všichni vyšli ven,
slunce se střídalo s deštěm,
snad jako znamení,





že špatné i dobré zvládnou oba společně vždycky,
jen teď už s požehnáním, že půjdou společně další cestou jako manželé,
jako ti, co patří už navždycky k sobě...
Tohle místo si vybrala Věrka, Peťan a jejich Carolinka ,
aby tohle místo,
bylo i jejich místem svatebním...

A my měli to výsostné právo tady být,
za nimi stát a díky nim,
všechny ty Bohem seslané okamžiky v tento den,
 zažít  s nimi....



Užít si výjimečné okamžiky, kterých tu bylo jako dešťových kapek,
být součástí jedinečného dne v jejich životě.
Snad to byla příležitost i pro mě,
 jako moje poděkování Věrce,
kterou mi do života seslala před pár lety taky nenáhoda,
že díky ní, jsem se změnila i já,
začala jsem svůj život i svět kolem, vnímat jinak...
Díky nenáhodě,
si tak můžu navždycky zapsat Neratov do mysli jako místo,
kde jste zázrakům blíž, než si dokážete představit...





Kde cítíte všechno tak silně,
že každý okamžik se vám zde vryje hluboko,
kde si uvědomíte,
že někdy vážně stačí málo a přijde okamžik,
ještě lepší, než jste si vysnili,
ale dostanete vážně vždycky jenom to, co právě potřebujete ...

Že každý den je dar

a jenom na nás samotných záleží, mít chuť jej takto vnímat... 

https://www.youtube.com/watch?v=dvHAbWrKcfw&feature=youtu.be


❤