Letní svítání ...

Tak jsem zase dneska poslechla svůj momentální pocit,

překonala pohodlnost volného dne,

volného rána,

ještě za soumraku jsem popadla foťák

a vyběhla z domu...

Bylo něco po čtvrté hodině ráno

a já měla čas dojí lesem až na místo,

které jsem fotila stokrát,

stála jsem tady na jaře, v létě, na podzim, v zimě...

Pohled do údolí,

roky byl pro mě stejný,

poslední dobou si uvědomuji, jak je každou minutou jiný,

přesně jako dnes...

A tak jsem tam stála,

na kraji pole s pohledem na obzor,

na jediném blízkm místě,

kde mám na dohled východ slunce...

Napravo měsíc a jednotné nebe,

které jen občas přeškrtla letadla...

Za sebou jsem měla ten nejlepší ptačí koncert

a před sebou nebeské divadlo...

Neskutečná podívaní,

když v údolí, dole u potoka se válí mlha

a nebe se mění každou minutou...

A nalevo za obzorem,

slunce konečně vstávalo,

aby za pár chvil vykouklo na mě

a oranžový kotouč se v jediný okamžik vyhoupnul nad obzor...

V ten moment se to stalo,

všechno, všecičko zezlátlo

a paprsky pohladily až mě na protějším kopci...

A tak jsem tam zase stála

a nemohla se odlepit z místa.

Co na tom, že nohy i vlasy jsem měla mokré od rosy,

ale za tenhle zážitek stálo nakonec i pár štípanců,

co jsem vnímala až cestou zpět...

Když jsem tak tak stála a mačkala poslední obrázky,

usmívala jsem se a přemýšlela nad tím,

že jsem asi fakt jiná, možná divná.

No, ruku na srdce, kdo by dobrovolně, v jediném volném dni,

vstával ještě před sluncem

a jen tak stál dvě hodiny na kraji lesa

a celou dobu v úžasu jen zíral na nebe?

Ale tak třeba pro ty,

co nemají chuť, nemají kde,

nebo třeba jen nemůžou,

zkrátka pro vás všechny, 

co jste sem zabloudili,

i pro vás jsou tyhle obrázky...

Věřte, že i pro vás jsem tam zase stála,

aby i vám třeba tohle letní, slunečné ráno rozsvítilo den,

protože obrázky jsou někdy víc než slova...

Možná i proto, že:

Život se nepíše,

život se žije...

Krásná rána, krásné letní dny, co nás čekají ...

❤