Za zvonečky bez cinkání ...

Posledních pár víkendů vychází aspoň jeden den zcela předpisově, jarně.

Ideální čas na výlet nebo vycházku.

Dlužím si sem uložit přesně jeden takový den,

který byl výletem za zvonečky...

Tentokrát jsme museli dojet dál,

takže na pomoc muselo přijít auto,

aby nás zavezlo kousek dál od našeho bydlliště.

Cíl, naší cesty bylo Rakovecké údolí.



Kus za Brnem je údolí,

kde kolem spěchajícícho potoka je výjimečné místo,

kde můžete vidět tisíce zvonečků...

Nejsou to zvonečky cinkací,

ale nejkrásnější zvonečky jarní,

prostě bledulky...





Nikdy jsem tady nebyla,

proto jsem tohle údolí chtěla prozkoumat

a projít se místy,

kde tyhle skvostné jarní kytičky rostou ještě úplně planě.

Bledule tady rostou nejvíc jen na jednom místě,

ale nebyla bych to já, aby mě stačilo dojít jenom sem.

 Takže jsme absolvovali tentokrát okruh,

který v cíli byl opět přes patnáct kilásků.

Přiznávám, že skutečnou délku jsem zamlčela hned na začátku,

protože by můj muž se mnou moje odhodlání sem jet, asi nesdílel...

Nakonec jsme byli rádi, že jsme zvolili delší trasu

a vyhnuli se cíleně průvodům lidí,

které jsme v jednom místě míjeli

a bylo jich víc než na hlavní třídě ve městě...

Měli jsme ale štěstí a pokochali jsme se těmito dokonalými kytičkami o samotě,

na místě, kde s námi zrovna nikdo nebyl...

Prostě jsem si zase jenom přála,

vyhnout se tomuto lidskému bláznění 

a tak se nám to nakonec i podařilo...

Bylo tam skvěle, jarně,

slunce svítilo vysoko,

vzduch voněl jarem

a do cíle jsme došli s pocitem,

že je někdy fajn si za jarní krásou i trochu popojet
a pár kilásků navíc ujít...

Tak užívejte i vy, výjimečnost těchto nejhezčích dní,

kdy všechno v tomto roce teprve vzniká,
ať je vám dobře a máte pořád slunce nad hlavou s modrou oblohou...



Příroda si bez člověka hravě poradí,
člověk nikoliv...

❤