Adventně, pocukrovaně ...

I když to už dnes zase tak nevypadá,

o víkendu začal advent tak, jak se sluší.

Páteční mrazivá předzvěst přinesla hned v sobotu, 

na první prosincový den, sníh a vše se pokrylo ledovou krustou ,

i tady u nás na Moravě...

A tak jsem se v neděli vydala zase do ticha,

abych si tu pocukrovanou krásu pro sebe schovala...

Před větrem jsme se schovali do lesa,

kde krom mlhy nám nikdo jiný v patách nebyl...

  

Tak jsme si tu první adventní neděli vychutnali tak,

jak se na příchod zimy sluší...

Byla to zase paráda, prohlížet pocukrované větvičky stromů,

které změnily tmavý obraz na sváteční...

A to ticho, kdyby nepadala občas námraza ze stromů,

mohli jsme celou dobu poslouchat jen svůj zmrzlý dech...

Taky vám přijde, že když zem zasype i sebemenší trošička téhle bílé krupice,

tak ten svět je nějaký hezčí, uhlazenější,

den je rázem sváteční

a ani nemusí být první, adventní?

Jako by někdo chtěl, abychom ten start do posledního měsíce v roce,

měli co nejhezčí.

Abychom se aspoň na chvilku zastavili a uvědomili si tu výjimečnost,

která tenhle den udělala ještě svátečnějším...

Nebo kdo ví, třeba to zařídil tenhle skřítek,

kterého jsem v lese zahlídla,

stál tam sám, uprostřed lesa a určitě měl radost jako já,

že ten advent začal tak, jak se sluší a jak jsem si přála...

Tak ať ten start i následné dny adventní, jsou pro vás co nejhezčí...

Až budete shánět vánoční dárky,

pamatujte, že nejlepším dárkem, co můžete někomu dát,

je stejně jenom váš čas...

❤